Červen 2010

On tě nikdy nezmění

21. června 2010 v 20:07 | Kleopatra |  T.light
XIV. kapitola T.light.

Setkali jsme se očima - kráčela rychle směrem ke mě, vlasy jí vlály kolem obličeje a nevypadala moc šťastně.
"Rose."
"Tess."


Přílet

20. června 2010 v 21:17 | Kleopatra |  T.light
XIII. kapitola T.light.

Otevřela jsem zásuvku psacího stolu. nebylo v ní nic, jen obálka nadepsaná mým jménem. Vytáhla jsem jí, otevřela a vyndala dopis. Četla jsem ho jen jednou, navíc už před delší dobou, přesto jsem si pamatovala každé slovo, každou větu, kterou mě přemlouval. Zdálo se mi to tak dávno.

Zešílela láskou

13. června 2010 v 21:49 | Kleopatra |  T.light
XII. kapitola T.light.

Zastavili jsme v postraní uličce. Ve stínu jednoho z průchodů stáli dva upíři, vystoupili jsme - Filip šel přede mnou a napůl mě kryl svým tělem. "Tess, tohle je Alec a André. Pánové - Theresa." Ani jsem se nesnažila podat jim ruku. V Alecovi jsem poznala toho, co mě pronásledoval uličkami Paříže a potom mě spolu s Jane dopravil do Volterry.

Jsem vděčný za...

12. června 2010 v 21:21 Úvahy
Jsem vděčný za...

... partnera, který noc co noc pomačká peřiny, protože to znamená, že není venku s nikým jiným.
... daně které musím platit, protože to znamená, že mám stálé zaměstnání.
... šaty které jsou mi trochu těsné, rptože to znamená, že mám co jíst.
... trávník, který se třeba sekat, za okna která jsou třeba umývat, za okapy, které jsou třeba čistit, protože to znamená, že mám kde bydlet.
... nepořádek, který musím uklízet po oslavě, prtože to znamená, že jsem obklopen přáteli.
... všechny stížnosti na vládu, které poslouchám, protože to znamená, že máma svobodu projevu.
... volné parkovací místo, tkeré je až na konci parkovitě, prtože to znamená, že mohu chodit.
... vysoký účet, který platím po večeři s blízkými, rptoože to znamená, že jsem štědrý a že mám někoho rád.
... únavu a
bolavé svaly na konci dne, protože to znamená, že jsem byl schopný těžce pracovat.
... otravný budík, který musím ráno vypnout, protože to znamená, že jsem ještě naživu.

Další z kolujících mailů, který má smysl.

Sám, sám a osamělý

9. června 2010 v 8:00 | Kleopatra |  Básně
Sám, sám a osamělý,
zatímco jeho Bella dovádí na pláži.

Sám ve skrytu stromů, neznavený,
zatímco jeho Bella s Jacobem vyráží.

Sám se svým trápením, sám na svůj třpyt,
sám pod stromem ve stínu, přec chtěl by ji mít.

Chtěl by ji obejmout, nebát se vyjít jen,
však zkušenost říká mu, nechoď Edwarde, nechoď ven!

Prozradit rodinu, všechny je odhalit,
jen abys mohl teď Bellu svou pohladit?

Počkej, buď trpělivý, slunce zajde,
Bella se vrátí, cestu k tobě zpět zas najde.

Výčitky stranou nech, teď ji jen obejmi,
protože chvilka na pláži - to je nic proti vašemu milování.

Sen

8. června 2010 v 17:24 | Kleopatra |  T.light
XI. kapitolaT.light.

O několik měsíců později.

Probudila jsem se, ale ještě se mi nechtělo otevírat oči - včerejší noc byla tak dlouhá... A náročná. Překulila jsem se na bok - bolest v rameni mě upozornila, že noc byla nejenom dlouhá, ale také až nebezpečně skutečná. Kolik je asi hodin? Natáhla jsem ruku, abych si, stále ještě se zavřenýma očima podala budík, ale moje prsty narazili do něčeho tvrdého. "Au." Konečně jsem otevřela oči.

Probouzení

6. června 2010 v 11:48 | Kleopatra |  T.light
X. kapitola T.light.

Arův napjatý výraz se změnil v úsměv. "Není nač čekat." "Myslíš? Možná je to mrhání talentem, sám víš, že některé schopnosti se časem vylepšují. Možná by stálo za to rok nebo dva počkat." Zdálo se, že Aro o tom přemýšlí. "Nemyslím si," rozhodl se nakonec, "já ji chci teď." Neznámý hlas náhle zhrubl a přidal se k němu jistý podtón, kterému šlo jen těžko odporovat. "A co když ji chci já."

Jsem dobrá dcera?

1. června 2010 v 19:44 | Kleopatra |  Úvahy
Ne.
Ano.

Komunismus

1. června 2010 v 17:28 | Kleopatra |  Psáno do šuplíčku
Nezlobte se, že se ptám, ale... Co to je? Ne, vážně, nejsem tak hloupá, abych si nepřečetla slovníkové vysvětlení hesla "komunismus", ale na to se teď neptám. Mě zajímá skutečnost, já nepotřebuji a nechci vědět, jaké zásady hospodářství, vlády a dalších věcí, určujících stát tam fungují. Já chci vědět něco o životě obyčejných lidí, jak se v takovém systému žije, kdo v něm žije a jakým způsobem.

Je to asi půl roku, co jsem na některé z těchto otázek dostala odpověď. Tenkrát se mi totiž do rukou dostal film s podivným, ironickým, až nebezpěčně znějícím názvem "Vítejte v KLDR". Dokument natočený českými turisty na jejich cestě po Korejské lidově demokratické republice mi alespoň z části naznačil, co to vlastně je "ten komunismus". Obrovský přelud v mých očích tak najednou nabyl konkrétní podobu a při scéně, kde korejské, lidově demokratické děti tančí na vystoupení tak dokonale, až je to nelidské, mi vstoupili do očí slzy. Tak tohle je komunismus...

Ty dokonale nastrojené úsměvy, ty dokonale nacvičené pohyby, ty dokonale stejné děti... Jsem pevně rozhodnutá udělat vše pro to, abych tohle já, ani moje děti nikdy nemuseli zažít. Pořád ještě nevím přesně, co je to komunismus, mám jen nějakou představu, ale i ta stačí k tomu, abych věděla, že komunismus není k žití. Člověk přežije cokoliv, ale žít a přežívat, to je sakramentsky velký rozdíl a já chci žít.