Květen 2010

On

26. května 2010 v 18:47 | Kleopatra |  T.light
IX. kapitola T.light.

Probudilo mě slunce, které mi svítilo do obličeje, ležela jsem schoulená na podlaze. Pomalu jsem se narovnala a posadila se, vrátili se mi vzpomínky na včerejší večer. Chtěla jsem se znovu schoulit, neboť jsem očekávala opětovný nápor psychické bolesti, ale nic. Bolest se nevrátila, naopak, začala jsem se cítit silně, odhodlaně a vyrovnaně.


Modlitba ženy

25. května 2010 v 16:21 Vtipné
Pane, dej mi moudrost, abych pochopila muže.
Dej mi lásku, abych mu odpustila.
Dej mi trpělivost na jeho nálady.
Jenom mi prosím nedávej sílu - nebo ho zabiju!

P.S. Hlavně mi dej dobrý kámošky, které mi ho pomohou zahrabat, kdybych ho přeci jen zabila.

Báječný svět shopaholiků

20. května 2010 v 19:28 | Kleopatra |  Filmy
Báječný svět shopaholiků
Doporučeno známou se slovy: "Je to něco jako Ďábel nosí Pradu, bude se ti to líbit."

No, co to má společného s filmem Ďábel nosí Pradu? Snad jen to, že i tady hraje důležitou roli móda, i když na rozdíl od předchozího filmu, podstatně lepší. I tady se ale setkáte s šéfredaktorkou módního časopisu, která nápadně připomíná Mirandu z Runwaye, ale její role je pouze okrajová.

Příběh Rebeky (Isla Fisher), která má pouze jeden smysl života - nakupování. Uchází se o místo v módním časopise Alleta, ale shodou okolností skončí sice ve stejné firmě, ale v mnohem méně oblíbeném časopise o financích. Ona sama to bere jako přípravu na další kariérní postup, ale její šéf Luc (Hugh Dancy) jí důvěřuje a tak se stává oblíbenou jako autorka článků o financích, které přirovnává k běžným věcem tak, aby tuto problematiku, které sama moc nerozumí, všichni chápali.

Aby toho nebylo málo, dělá jeden průšvih za druhým, ale její drzost jí prochází a je brána jako inspirativní. Taky se zamiluje do svého šéfa. Jenže zatímco ostatním radí jak zatočit s dluhy, sama se s nich doslova topí a když při TV show vyjde najevo pravda, její šéf se k ní otočí zády.

Jako v každé správné romantické komedii, i zde očekávejte happy end. Rebeka dostane novou šanci a ve finále si Luc založí vlastní časopis a ona jako jeho přítelkyně tam píše články.

Přestože příběh vyznívá trošku slaboduše, rozhodně to stojí za podívanou. Není to úplně ta typická přeslazená romantická komedie, najdete tu i dostatek humoru a kdo má stejně jako Rebeka jedinou vášeň - nakupování - měl by se rozhodně podívat, jak vypadá taková terapie shopaholiků.

P.S. Hugh Dancy taky není ka zahození.

Ďábel nosí Pradu

20. května 2010 v 10:53 | Kleopatra |  Filmy
Ďábel nosí Pradu
104 minut něčeho tak úžasného!

Nejde jen o výkony bezesporu úžasných hereček jako je Meryl Streep a Anne Hathaway, ale i o příběh.

Andrea dostane práci pro kterou by miliony dívek vraždili - asistentka Mirandy, šéfredaktorky v módním časopise Runway. Andrea se v módě neorientuje a ze začátku naprosto nechápe o co jde. Časem ale pochopí, že jestli chce pracovat pro Mirandu, musí být perfektní, ne, více než perfektní, musí být dokonalá a vždycky o krok napřed.

Pohybuje se v dost konkurenčním prostředí, kde peižije jenom ten, kdo má taky hodně ostré lokty. Z Andrey se stane jedna z nejspolehlivějších, nejperfektnějších a nejlepších asistentek, ovšem na úkor jejího soukromého života. Ztratí přátele, rozejde se s přítelem, zradí druhou asistentku...

Na konci filmu Miranda vidí v Andree kus sebe, ale Andree dojde, že tohle není to, co chce dělat a tak udělá spontální rozhodnutí a z Runwaye odejde.

Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec, přestože já jsem si konec představovala trochu jinak. Přiznávám dobrovolně, jsem perfekcionista, takže Mirandinu potřebu perfektní práce kolem sebe naprosto chápu. Ano, já bych byla ochotná dělat jí asistentku, ale pouze v případě, že bych ji nakonec sesadila a stala se šéfredaktorkou já.

Mimochodem, právě tenhle film mě inspiroval k tomu, jak moc je důležité to jak vypadáte, zamyslete se nad tím, protože vaše oblečení a doplňky jsou vaše první prezentace.

Paris

16. května 2010 v 17:45 | Kleopatra |  T.light
VIII. kapitola T.light.

"Prosím zapněte si bezpečnostní pásy, přistáváme." Dívala jsem se z okénka, pode mnou se rozprostírala Paříž v celé své kráse. Přistání na Chrales-de-Gaulle Paris bylo plynulé. Přestože byl leden, venku svítilo sluníčko a já zadoufala, že jsem se snad přeci jen rozhodla dobře. Většinu letu jsem nespala, stále znovu a znovu jsem rozebírala každou část, každý důsledek mého rozhodnutí.

Touha žít, touha milovat

16. května 2010 v 9:22 | Kleopatra |  Básně
Chci! Toužím!
Vrhám se do vln.

Touha je jako pták, který z pocitu čisté radosti doletí až tak neuvěřitelně vysoko.

Touha je korálek křišťálového srdce.

Touha je pocit, kdy je vám lehce.

Touha je mechový polštářek pod hlavou.

Touha je obláček plující nebeskou dálavou.

Letím. Vznáším se. Pluji.

Jako oheň a led

8. května 2010 v 11:58 | Kleopatra |  Vlastní rukou
Čtvrtka, tempera, beravné papíry, lepidlo a chvilka času.
Jako oheň a led.

Jako oheň a led. Takoví jsou Edward Cullen a Jacob Black.

6. května 2010 v 8:09 | Kleopatra
Sloh do soutěže.

Když o tom tak přemýšlím, proč by měl zrovna Edward zastupovat led a Jacob oheň? To že Edward (narozdíl od Jacoba) dokáže své city lépe skrývat a své činy lépe promýšlet, mi nepřijde jako dostatečný důvod prohlásit o něm, že je jako led. A jestli je tím důvodem jeho fyzické tělo, tak to je rozhodně chabý důvod.

Kravička Emily

4. května 2010 v 11:53 | Kleopatra |  Vlastní rukou
Nevím proč zrovna Emily, ale při pohledu na ni se mi tohle jméno samo vybavilo.
kravička Emily

Slohy či stohy?

2. května 2010 v 8:48 | Kleopatra |  Úvahy
Nemám ráda slohy, kde je už dopředu jasné co si o tom zadavatel myslí. Mám ráda zamlžená, téměř neviditelná fakta, která je nutno objevovat. Zadání, která vás nutí přemýšlet a zabývat se tím, jak je to vlastně myšleno. K smrti mě nudí zadání, která mi přímo předkádají řešení.

Na druhou stranu, možná, že se mýlím, vždyť právě s těmito zadáními jsem schopna dosáhnout nejlepších výsledků, protože už ve své podstatě se vzepřu jakýmkoliv podsouvaným náznakům a celý sloh vedu svou vlastní cestou. Mnohdy značně neortodoxní, mnohdy, když je zadán útvar musí má představivost zbrzdit, aby nepřejela na jinou kolej, ale přesto... V každém mém slohu je kousek z mojí duše, kousek mé filosofie, kousek mého já.

Ani omezení délky textu mi nejsou příjemná. Proč brzdit múzu v rozletu a nebo proč ji nutit vznášet se, když chce padat? Nechte ji letět...