Březen 2010

Vítězslav Nezval: Mannon Lescaut

29. března 2010 v 21:28 Básně
Milovat neznamená mít rád,
milovat znamená věřit a lásku dát.
Milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.

Není zázrak mít rád, zázrak je milovat.

Vojákův žold

18. března 2010 v 18:41 | Kleopatra |  Psáno do šuplíčku
Tohle spravit pro mě nebude problém, pomyslela jsem si. Chvíli jsem se procházela vnitřkem něčeho, co připomínalo zamlženou křišťálovou kouli. Prsty jsem zkoumala povrch této duše, citlivě a neuvěřitelně pomalu jsem postupovala podél stěny.

Tady. Nahmatala jsem prasklinu, zprvu se zdála malá, téměř neviditelná, ale přímo před mýma očima rostla a měnila se v obrovskou, temně rudou díru. Překvapilo mě to. Okraje průrvy byly roztřepené a mísila se tam křišťálová mlha nepoškozené části s hutnou, hrozivě vyhlížející mlhou propasti. Opatrně jsem nahlédla dovnitř, abych vzápětí zděšeně ucukla. Obrazy, které se mi objevily před očima, byly více než děsivé, byly…

Otřásla jsem se, přestože jsem necítila chlad, na rukou mi naskočila husí kůže. Původní myšlenka o snadnosti tohoto úkolu vzala za své. Přinutila jsem se nahlédnout tam ještě jednou, tentokrát jsem byla připravená a výjevy jeho poraněné mysli mě nepřekvapily. Dala jsem se do práce. Nejprve jsem začistila okraje rány, aby se už dál nerozšiřovala, potom jsem se jala pomalu rozplétat jednotlivé potrhané a zpřeházené duševní vzorce.

Pomaloučku, krok za krokem, kdy každý postup dál byl hojivým dotekem pro poraněnou duši a pro mě pocitem zadostiučinění. Několik posledních vzorců už nešlo opravit, byly příliš poškozeny, opatrně jsem je vyndala a nechala je rozpustit v lahvičce se slzami, kterou jsem si přinesla.

Ozval se zvuk podobný úlevnému výdechu, duše byla zase čistá, jen na jejím povrchu mohl člověk po podrobnějším zkoumání nalézt tenkou, stříbřitou jizvičku. Pousmála jsem se a prošla okrajem duše.

Vynořila jsem se vedle ležícího těla. Vojákův tep se zklidnil, z obličeje zmizela bolestná grimasa a ruce, původně zaťaté v pěst, jen volně ležely podél jeho boků. Přejela jsem mu prsty po tváři. "Hodně štěstí," zašeptala jsem a rozplynula se jako dým.

Ballet Shoes (Baletní střevíčky)

15. března 2010 v 16:29 | Kleopatra |  Filmy
Původně jsem se na něj podívala, protože tam hraje Emma Watson, ale záhy jsem zjistila, že bych jí klidně vyměnila za kteroukoliv jinou dobře hrající herečku.

Nádherný příběh o podivínském strýci Gumovi, který během svých cest adoptuje tři osiřelá dítka. O jejich výchovu se stará jeho neteř Sylva a její chůva Nana.

Dívky stárnou a na rodinu doléhají finanční potíže, ony se přesto (nebo možná právě proto) snaží jít za svými sny, i když někdy je to cesta nesnadná. Osud jim připravuje překážky, stejně jako podává pomocnou ruku.

Sebeobětování, stejně jako sobeckost a arogance, láska stejně jako závit. To vše tam najdete.

Film, který jsem si přes počáteční nedůvěru zamilovala.

Film je volně ke stažení s českými titulky - český dabing není k dispozici. Mohu to rozhodě jen doporučit, stojí to za to.

Některé rány zanechávají jizvy v srdci, napořád...

5. března 2010 v 21:44 | Kleopatra |  Úvahy
Když se něco stane poprvé, něco Tě poraní, tělo se vzchopí a okamžitě začne regenerace. I když Tě podruhé zraní do téhož místa, ještě pořád je šance, že z toho vyjdeš bez následků. Jenže rány v mém srdci jsou hlubší a hlubší. A už se nehojí, ne docela. Pouze se zacelí a v místě poranění zbydou hluboké jizvy, bolestivé na dotek, citlivé na otřesy.

Poraněná místa v duši bolí, pálí. Jen klid je léčí.

Já ten klid najdu, vlastně už ho nacházím. Pořád si opakuji "Bůh nám nikdy nenaloží více, než jsme schopni zvládnout". Pomáhá to. Vzchopit se a jít dál, přestože se to občas zdá nemožné. A jizvy se hojí, slzy osychají...

Slunečný úplněk

3. března 2010 v 17:35 | Kleopatra |  Básně
Jak konvalinka voná,
jak oči jestřábí,
jak při poledni luna
jíž Slunce překáží.

Jak světlo v chodbě,
v té tmavé spojnici,
závidím Tobě -
Tvé líce hořící.

Kolem je ticho,
v chodbě je tma,
jak tiché je ticho?
Jak tmavá je tma?

Závistivě šilhají mé oči,
však co Ti závidím?
Snad svit Slunce v noci,
snad sladké poznání?

Chlad světla, chlad ohně,
žár ledu, žár pro mě.