Prosinec 2009

Co nikdy nedostanu pod stromeček...

25. prosince 2009 v 17:42 | Kleopatra |  Psáno do šuplíčku
Klid.

Asi toho chci příliš, když žádám, aby svátky vánoční proběhly bez toho předvánočního shonu a stresu, ale je to to, co bych si přála a vím, že nikdy nedostanu.

Někdo možná namítne, že bez toho správného předvánočního shonu by Vánoce nebyly to pravé, jenže já bych radši než v obchodech trávila čas doma, radši než uklízením sledováním pohádek. Copak toho chci tolik? Letošní Vánoce byly stejné jako loni. Mamka utahaná z vaření, pečení a uklízení, tatík nervní, že se nestihne všechno a sestra tak nedočkavá, že ani nedojedla večeři.

Jednou bych chtěla zažít Vánoce, kdy se nebude bláznivě uklízet, péct 20 druhů cukroví a zběsile objíždět příbuzné jen proto, že "se to má". Chtěla bych dělat jen to, co mi půjde od srdíčka, co udělám, protože chci, ne proto, že by se na mě sousedi jinak koukali srkz prsty.

Copak Vánoce nepřijdou, když nestihnem umýt okna, utřít prach, vyluxovat, vytřít, napéct cukroví a vánoček jako pro regiment a ještě navařit? Ale přijdou, jenom tomu nikdo nechce uvěřit....

Sága Stmívání

23. prosince 2009 v 21:44 | Kleopatra |  Knihy
Protože polovina mých přátel šílí právě z důvodu tohoto fenoménu, rozhodla jsem se, že si i já přečtu ty čtyři knížky od Stephenie Meyer.

Stmívání - Nový Měsíc - Zatmění - Rozbřesk

Přečetla jsem je, přestože mě několik úvodních stránek dohánělo k šílenství. Nevím zda je to překladem, nebo už je to tak od autorky, nicméně... Píše pouze v holých větách, velmi často se opakuje a používá naprosto nevhodné výrazy (př. věnuje X odstavců popisu tomu, jak jsou upíři nádherní, bezvadní, úchvatní, neodolatelní, bezchybní, božští,... a potom napíše že se upír uchichtnul!). Stylisticky se první a druhý díl podobá povídkám bláznivé puberťačky, bohudík musím ale konstatovat, že směrem k dalším dílům se kvalita stylistiky zvyšuje a na konci Rozbřesku už je velmi dobrá.

Jediné co autorku zachraňuje je naprosto strhující příběh plný neočekávaných zvratů. Tam, kde by někdo čekal konec je naopak vrchol knihy, jsou tu nečekané zápletky, autorka bohudík s každou knihou ukončuje jednu "kapitolu" tj. nemusíme být napjatí k prasknutí, že nevíme co najdeme v knize další.

Mohu směle říci, že knihy se mi líbily, je to taková dobrodružná fantasy červená knihovna, která pohltí čtenáře a nepustí ho dokud nedočte. Líbí se mi dějová linie, popisy, i to, že kniha není přespříliš napínavá, ale "tak akorát". Doporučuji, ovšem pozor, pokud nemáte rádi slepou zamilovanost, těmto knihám se raději vyhněte.

Modrý je život, modrý je svět...

19. prosince 2009 v 18:20 | Kleopatra |  Vlastní rukou
Kopírovat pouze se zřetelným odkazem na tento blog!

Škola odvádí chytré děti od myšlení k učení...

12. prosince 2009 v 9:45 | Kleopatra |  Úvahy
Bohužel je to tak. Místo aby učitelé nutili studenty přemýšlet nad tím co právě dělají, nutí je především si to pamatovat. Co na tom, že žák netuší proč, hlavně když to umí hezky nahlas odrecitovat, jako z učebnice (sešitu).

Vezměme si takový dějepis, pilný student se naučí datumy jednotlivých válek o Slezko, ví, kdo, kdy, s kým, ale už z něj nedostanete proč. V matematice bezchybně používáme Pythagorovu větu, ale kolik studentů opravdu ví a chápe (!) co ta písmenka seřazená za sebou znamenají? Písemné práce z chemie mají obvykle stejný průběh - naučit jak jdou všechna ta písmenka a čísla v reakcích za sebou, napsat do písemky, zapomenout. Nedej Bože, aby učitelka napsala jiný halogen, student je ztracen neboť netuší jaký je princip celé reakce.

Jedním ze zářných příkladů je například naše profesorka na fyziku: Student sedí, kouká na zadání a přemýšlí. Podaří se mu vymyslet, že příklad lze řešit nejen zadaným vzorcem, ale i trojčlenkou. Během chvíle dostane vynadáno, že nikoho nezajímá, že to vymyslel sám, měl přeci použít vzorec, který si zapamatoval.... Smutné, že?

Je mi líto, že většina vyučovacích hodin funguje na tomto principu. Na principu magnetofonové pásky, na které je nahrán zápis z hodiny, stačí jen spustit. Nebylo by snad lepší, kdyby se toho studenti nemuseli tolik učit, zato uměli sami vymyslet důsledky toho či onoho, postup řešení a následné produkty?