Rozum versus Cit

15. června 2008 v 18:20 | Samantha
Sedíme tu spolu tiše
Za svitu jediné svíčky,
Zní to jako otřepané klišé,
Ty chceš k srdci mému klíčky.
A klíče k mojí duši,
Příliš drahocenná věc,
On už jistě něco tuší
A kolem mě zas hrozná klec.
Proč jen rozum s citem dohromady nejdou,
Jedno kazí druhé a oblbuje nás
A jakmile se někdy sejdou,
Je to boj a střepy váz.
Ptáš se, co mi brání
Otevřít si srdce,
To rozumu varování,
Odpovím trpce.
Zloději duší, co do nitra se vplíží
A čtou si tvůj příběh života,
Když jsi zrovna nejzranitelnější.
Co takhle výměna?
Navzájem se držet v šachu.
Klidně si kleknu na kolena
A budu se tu válet v prachu.
A dívat se ti do očí.
Jen na oplátku chci kousek tvé pravdy,
Žádné klíče nežádám,
Nakouknu pod tvůj plášť,
Vždy budu klepat, přísahám.
Rozum se vzdaluje do stínu,
Však svíčka nejistoty stále hoří,
Možná stačí hodit na ni hlínu,
Pak strach ve mně shoří.
Jestli ovšem přestřelíš,
Pravdu se nikdy nedovíš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama