Zapomenutá věštba

27. listopadu 2007 v 19:02 | Samantha |  Živelný kolotoč II. Hrozba
Kráčela sama podél řeky. Nad její hlavou se rozprostírala zamračená obloha s černými mraky. ,,Stejně jako moje nálada,"pomyslela si Alex.

,,Bude pršet, musím domů, jinak budu celá promočená. To Will by dokázal, aby na ni nepršelo, jako to jednou udělal, ihned jí blesklo hlavou. Ale to už je dávno.
Šla ještě kousek po nábřeží a najednou, jako by ho nějak přivolala, se před ní objevil Will. Alex se chtěla zeptat, jak ji tu našel, ale nedostala ze sebe ani slovo. Místo toho jen naprázdno otevřela pusu.
,,Nic neříkej," zašeptal Will. Potom ji začal líbat. Dobré dvě minuty se od sebe neodtrhli. Potom se Will odtáhl a řekl:,,Proč se nemůžeš prostě vrátit k nám? Já vím, Mortén je tvůj otec, ale víš sama, co dělá. Jak můžeš-"
,,Můžu. Promiň. Mezi ním a mnou je nějaké pouto. Nerozumím tomu, ale…nejsem si jistá, jestli bych od něj mohla odejít,"řekla Alex. Párkrát o tom už přemýšlela. ,,Leda bych ho musela zabít."
Najednou bylo ticho. Alex se zarazila. Vážně jsem to řekla?
,,Ehm…neboj, něco s Kahnem vymyslíme.
Ach, Wille…ty nic nechápeš. Tady už nejde jen o to zůstat nebo vrátit se. Tohle je boj. Alex nevěděla, co má dělat. Je to přece její nepřítel…ale nic mu udělat nemohla, nechtěla. Ani se o něm nehodlala zmínit Morténovi. Měla by se s ním radši rozloučit.
,,Wille, měl bys jít. Proč jsi vlastně přišel?"měla z toho všeho špatný pocit. ,,Byl jsi to ty, kdo tenkrát odešel." Alex se trochu styděla, za to, co řekla. Nebyla to jeho vina. ,,Neměl bys tu být. Kdyby se Mortén nebo Jiskra dozvěděli, že jsme se viděli…"
,,Nemohla jsi přece počítat s tím, že zůstanu s tebou u Morténa. A teď mě od sebe odháníš,"řekl trochu ublíženě Will.
,,Víš přece- nebudeme o tom mluvit. Musím jít."
,,Ne, to já radši půjdu,"řekl Will a pak ji na rozloučenou políbil. ,,Miluju tě, víš to?" Potom se rychle obrátil a zmizel.
Alex zavřela oči. Náhle si uvědomila, že to, co k němu cítí ona, už není láska. Už tenkrát, když se viděli naposled, v hloubi duše věděla, že je konec. Už to nikdy nebude jako dřív. Ona už nebude jako dřív. Protože se změnila.
Alex se vrátila domů zamyšlená. Přemýšlela o tom všem, co se stalo od doby, co odešla. Co odešla od Kahna…od Willa. Ne, nemůže stát zároveň na jedné i na druhé straně. Musí se rozhodnout. Nebo už se rozhodla? Něco málo v ní se stále chtělo vrátit. Ale příliš málo příliš pozdě. A teď byla opět zpátky v otcově sídle.
Vešla do společné místnosti. Mortén něco právě dělal u stolu. Když si všiml Alex, pozorně se na ni zahleděl.
,,Ty-ty-Alex! Jak si to proboha představuješ?!" Alex se zděsila. Co se stalo? Co provedla tentokrát? ,,Já vím, že jsi byla s tím-s tím hnusným červem, co ovládá vodní živel." Alexandra se polekala. Jak to může vědět?
,,Můžeš mi to vysvětlit? Je to-náš-nepřítel."
,,My-jen jsme se potkali. Co jsem asi tak mohla dělat? Myslíš si, že bych mu něco udělala? Ano, je to náš nepřítel, ale je to taky kluk, kterého…," Alex zaváhala, ,,kterého jsem milovala." Potom se otočila a svižným krokem vyšla ven. Její hnědě vlasy za ní jen vlály.
V dobu, kdy se obvykle koná porada v Elementu, se do zasedačky přihnal Kahn. Kluci se okamžitě otočili, přítomná byla i Cordelie. Všichni napjatě očekávali, zda jim Kahn vysvětlí, kam před dvěma dny zmizel. Kahn si ale zatím pomalu odkládal věci.
,,Tak už nám řekneš, kam si měl v úterý tak naspěch?"zeptal se Tom netrpělivě.
,,Navštívil jsem jedno místo, kde už jsem moc moc dlouho nebyl," to bylo vše, co Kahn řekl.
,,A co to bylo za místo?"zeptala se logicky Jiskra.
,,Dozvíte se to, až bude správný čas,"odpověděl Kahn." Všichni tři se pochopitelně začali bouřit. Kahn místo, aby něco vysvětlil, koukal na Willa.
,,Nechceš mi něco říct?"
Will zkrabatil čelo. ,,Ehm, viděl jsem se s Alex." Kahn otvíral pusu, aby něco řekl, ale Will ho nenechal, aby ho sprdnul. ,,Ale kdybys to sám neřekl, možná by mě to ani nenapadlo."
,,Ale možná jsem chtěl, aby tě to napadlo." Will překvapeně pootevřel pusu. ,,Plánoval si to? Proč?"
,,Abych zjistil, jak Alex zareaguje. Takže?"
,,Ehm, totiž…Bylo to divný. Alex byla divná, byla jiná. Jako by mě ani nechtěla vidět,"řekl s kamennou tváří a vyčítavě se podíval na Jiskru.
Kahnovi se potvrdily nejhorší obavy. V očích se mu zalesklo.
,,Takže co uděláme?"zeptala se pro změnu Cordy. Všichni byli zaskočeni Kahnovým zdánlivým klidem a pomalu už je to rozčilovalo.
,,Otázkou je, co pro to udělá Alex."
,,Nemluv kruci v hádankách! Už mě to štve. Chci jí pomoct."
,,Já vím. Ale budeš muset vydržet. Svou úlohu už jsi splnil. Stejně jako Jiskra." Oba dva vykulili oči. I Jiskra teď vypadala hodně zaujatě. A to obvykle, ne že by zaujatá nebyla, ale většinou dělala, že se hodně nudí.
,,Teď se do toho pořádně vložím já,"oznámil Kahn tajemně. ,,Chci si s ní promluvit sám."
Venku se dělalo pěkně horko. Blížilo se k poledni a vzduch nad silnicemi se pěkně tetelil. Ptáci za oknem zpívali a nikdo by nepoznal, že v Elementu se právě řeší tak vážné věci.
Alex už dva dny chodila na to samé místo, kde ji najednou ,,přepadl" Will. Doufala, že ho ještě potká. Dlužila mu vysvětlení. Místo toho se ale třetí den objevil někdo jiný. Někdo, koho by Alex nikdy nečekala.
Šla opět po nábřeží, když se před ní objevil Kahn. Alexandra se s leknutím zastavila.
,,Ahoj, Alex,"pronesl tiše. Chvíli na něj zírala, nemohla se vzpamatovat. Bylo to už dlouho, co ho neviděla. A teď najednou…tak nečekaně se tu zjeví.
,,Asi není náhoda, že jsme se tu dnes setkali." Kahn přikývl. ,,Jistě, víš od Willa, že jsme se tu viděli."
,,A také mi bylo jasné, že tu budeš. Znám tě až moc dobře."
,,Co o mně můžeš vědět? Změnila jsem se," v jejím hlase zněl trochu chlad.
,,No tak, Alex, přestaň se přetvařovat. Možná ses trochu změnila, ale tam uvnitř jsi pořád stejná. Nezajímá tě, proč jsem přišel?"zeptal se Kahn.
,,Záleží na tom?"odpověděla otázkou Alex. Stále si ale od Kahna udržovala určitý odstup. Nechtěla, aby se jí dostal do mysli.
,,Víš, je tu ještě jedna věc, o které jsem ti neřekl. Vlastně jsem ti ji říct nemohl. Přivedl mě k tomu až Mortén. Všichni jsme na to zapomněli…až na něj,"řekl, ale Alex nebylo jasné, o čem to mluví.
,,Jestliže to ví můj otec, nejspíš to také vím,"prohlásila s kamennou tváří.
,,Jsem si jistý, že ti nic neřekl. Jedná se o jistou věštbu a myslím, že si zasloužíš znát pravdu. Co, ty ji musíš znát!" Alex napjatě poslouchala. ,,Vzpomínáš na ten chrám, o kterém jsem mluvil, když jsi přišla prvně do Elementu? Ten chrám, který jsme s Morténem hledali, abychom se dozvěděli o vás čtyřech. Chtěl bych tě tam teď vzít."
Alexandra si nebyla jistá, že dobře slyší. Vzít jí…do chrámu? ,,Nechápu. Jak ti můžu věřit? Co když, co když chceš…nevím, co vlastně chceš." Alex byla zmatená.
,,Nechci nic jiného, než aby ses dozvěděla pravdu. Vždycky jsi byla tvrdohlavá a nedůvěřivá. Což bylo také dobře. Můžu tě vzít do své mysli, abys mi uvěřila. Tak jako tenkrát. Pamatuješ?"připomněl Alex Kahn jemným hlasem.
Alex sklopila hlavu. Na chvíli jí blesklo před očima, jak odcházela z domu své nepravé matky. Začala hodně mrkat a snažila se nerozbrečet. Hlavně ne tady před Kahnem. Náhle hlavu zase zvedla. ,,Myslím, že ti věřím." Kahn se jen usmál.
Potom vytáhl z kapsy pro Alexandru známou věcičku na tenkém zlatém řetízku.
,,Přenašeč?"podivila se.
,,Ano, myslím, že na to budeme potřebovat trochu víc času. A tahle věcička, nejenže dokáže přenášet v čase, ale také i na jiná místa." Alex se ještě chvíli tvářila nedůvěřivě, ale nakonec se to rozhodla risknout. Na svého otce v tu chvíli nemyslela. Kahn zatočil ručičkou a řekl:,,Chrám Saint Pére.
Rázem se ocitli na podivném místě. Před nimi se tyčil vysoký gotický chrám. Vysoké věže ještě umocňovaly jeho majestátnost. Byl však značně zastaralý, nikdo se o něj léta nestaral. Alex byla ohromená. Ráda by si ho prohlédla i zvenku, ale Kahn ji táhnul dovnitř.
Prošli velkým portálem. Vzduch uvnitř byl chladný, vlhký a prodchnutý dějinami. Chrám byl opravdu tajemný-ve vzduchu jakoby se vznášela stará kouzla, a byl také obrovský, všude plno soch a oltářů. Alex klouzala očima od stropu přes stěny až ke kamenné podlaze. Oni se však nezastavovali ani u mramorových soch, ani u polokruhových výklenků, v kterých se skrývaly hrobky pro Alex neznámých lidí. Prošli celou chrámovou lodí až k apsidě.
Alex to okamžitě uviděla. Na jedné části stěny byla starým jazykem vytesána celá věštba o Čtyřce. Písmo bylo dost malé, proto Alex přistoupila blíž, aby si to mohla dobře prohlédnout. Kahn však zkoumal něco jiného. Stál u hlavního oltáře a prohlížel si jeho zadní desku.
Alex se otočila. ,,Ale tohle přece už znám,"nechápala. ,,Je to o nás čtyřech."
,,Já vím. Jenže je tu ještě jedna věštba. Když jsme našli tuhle hlavní věštbu, nechal jsem chrám ještě prohledávat. Ale nebyl jsem tu už já osobně. Když jsem prozkoumal tu hlavní, už jsem se sem nevracel. Pamatuji si, že mi oznamovali, že tu našli ještě něco, ale byl jsem tak zaneprázdněn, že jsem si neuvědomoval, že to může být také důležité,"vysvětloval Kahn. Teď přistoupila Alex k oltáři. ,,Píše se tu-"začal Kahn.
,,Dokážu přečíst, co tam je. Naučila jsem se ten jazyk u Morténa,"řekla chladně
,,Ach. Zapomínám, s kým mám tu čest,"pousmál se Kahn.
Bylo ticho, zatímco si Alexandra četla věštbu.
,,Takže-takže to znamená…že mám schopnosti, které nemá ani…Mortén?"vydechla Alex. To dávalo věcem nový rozměr. ,,A co to přesně znamená?"
,,Znamená to zřejmě, že máš velkou moc. Dokázala bys spojit sílu všech čtyř živlů a využít ji. Jde o to, jak. Totiž…máš v sobě kus temné duše, a tak můžeš mít dvě různé tváře. Vždycky jsem se ve vás snažil rozvíjet jen to dobré. Už dávno jsem si měl všimnout, že ty projevuješ očividné nadání i pro zlou a temnou sílu. A tvoje moc, zvládala jsi všechno až příliš rychle,"řekl Kahn a otočil se ke stěně s prvním proroctvím.
,,Cože? Co to povídáš? To je přece absurdní."
,,Ale není. Byla jsi zvolená. Mortén je velmi mocný mág a tvoje matka, ačkoli to málokdo ví, byla ve tvém věku také mocná. Když ale odešla od Morténa, nechtěla už magii příliš používat. Děsilo ji, co všechno dělala s tvým otcem."
,,A tohle všechno mi říkáš až teď? Proč jste mi nic neřekli dřív? Ani ty, ani máma,"rozčilovala se Alexandra. ,,A teď mi říkáš, že mám možnost používat temnou i bílou magii. Jenže ty si ze mě chtěl mít tu hodnou holčičku a Mortén chce zase dostat na povrch tu zlou polovičku. Je mi to jasné. Jsem jen loutka ve vaší válce. Ale co chci já nikoho nezajímá! Nedali jste mi ani vybrat!"vyletěla Alex. Opět se cítila zrazená a popadl ji vztek.
,,Omyl,"otočil se opět Kahn zpátky na Alex. ,,Mortén z tebe možná chce mít temnou čarodějku, ale chce také získat tvou moc. Dřív nebo později by se o to pokusil. Jsi pro něj největší hrozba. Sama víš, že je podlý a zlý-"
Kahn ani nestačil doříct větu, když k němu Alex přiskočila a natlačila ho ke stěně a zvedla proti němu ruku. Najednou v sobě pocítila hněv a touhu ublížit. Nemohla se ovládnout.
,,Nemluv takhle o mém otci." Pohlédli si zpříma do očí.
,,Alex, ne. Když si rozrušená, nedokážeš se pak kontrolovat. Nedělej to. Tohle nejsi ty,"přesvědčoval ji Kahn.
,,Né? A kdo teda jsem?"zalesklo se jí v očích. Její hrudník se rychle zdvihal a zase klesal a její srdce tlouklo jako zběsilé.
Najednou se její ruka přesunula na Kahnův hrudník. Kahn se lekl. Věděl, čeho je teď Alexandra schopná, když si uvědomuje svou moc. Pak ale, jen rychle uchopila zlatý řetízek a na ciferníku nastavila správný čas a spolu s Kahnem se přenesli zpět k řece.
Tam ho konečně pustila a Kahn si oddychl.
,,Nemám nejmenší důvod tě poslouchat ani ti věřit,"ukončila Alex a otočila se k odchodu. Pak se pomalu rozešla.
,,Poslouchat mě nemusíš, ale možná by ses mohla zeptat svého přítele, čeho všeho je Mortén schopný!"zavolal za ní ještě Kahn.
Alex se neotočila. Šla dál a přidala trochu do kroku. Co to mělo znamenat? Jakého přítele? Alex nepochopila, jaký význam měla mít Kahnova narážka. Ale brzy ho měla poznat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama