Samantha

1. listopadu 2007 v 16:31 | Samantha |  Povídky
Samantha seděla strnule a snažila se vzpamatovat. Právě zahrála nejhůř v celém jejím životě. Aspoň tak si připadala.

Dobře, někde by to možná nebylo tak hrozné, ale tady na koncertu, byla rozhodně nejhorší. Samozřejmě že i jiní dělali chyby, ale těm dětem bylo asi o čtyři nebo pět let méně. A Samantě bylo patnáct! Snažila se uklidnit. No tak, je to v pohodě. Vždyť na tom zas tolik nezáleží. Ale moc jí to nepomáhalo. Hlavně se nerozbreč, napomínala se. Sam byla prostě moc ctižádostivá. Vždycky snila o tom, aby ji někdo obdivoval nebo třeba jen pochválil za nějakou důležitější věc. A ještě k tomu tam byla ta pitomá mrňavá holka. Hrála to samé, co Samantha před lety, ale samozřejmě to zahrála skvěle. A to byla ve čtvrtém ročníku! Jistě, Sam si v duchu říkala:Moc to ženeš a ty trylky jsem hrála líp, ale je fakt, že technicky a výrazově to jinak měla skvělé. Lidi dlouho tleskali, až ji nakonec ředitelka poslala uklonit se ještě jednou. Zkrátka jako v divadle.
Sam by tak ráda vypla. Poslední dobou toho na ni bylo moc. Včera se dokonce skoro zhroutila. Dostala záchvat potom, co docvičila na klavír. Brečela a přitom se dívala z okna. Jenže tam nebyl nikdo, kdo by ji utěšil a řekl nějaká povzbudivá slova. Ne, prostě se za chvíli musela sebrat a předstírat, že všechno je v naprostém pořádku. Jenže problémy tu byly stále. Nikam nezmizely, nikdo je mezitím nevyřešil.
Hned jak domluvila ředitelka s učitelkou, Samantha se sebrala a jako první se vytratila ze sálu. Cestou ještě prohodila pár slov s Renny, samozřejmě s úsměvem, ale pak už sama odjela na kole.
Vítr jí profukoval bundou. Za chvíli si ale zvykla. Jízdou se trochu zahřála. Jakoby automaticky zahnula k řece. Na náměstí na ni pokřikovali nějací dva chlápci, ale Sam je ignorovala. Já vám dám ,,zima, paní". Dojela až k lávce a tam vyšlapala až nahoru. Bylo to prakticky nejvyšší místo ve městě. Chvíli se rozhlížela a představovala si, že pouští balonek k nebi a s ním odchází bolest a starosti. Vzpomněla si totiž na seriál Zoufalé manželky. Jenže takhle to nejde. Tak jako v seriálech.
A tak si jen povzdechla, otočila kolo a jela domů. Na to, že byla Sam hodně praktická a většinou se řídila rozumem, hrozně ráda snila. Dokázala si toho navymýšlet a přinášelo jí to radost. A tak se aspoň snažila vyplnit čas, než dojede domů, další z jejích vysněných příběhů. Jenže návrat do reality je někdy hodně tvrdý.
Konečně měla Samantha možnost opravit její nepovedený přednes. Vždycky je tu druhá šance. A ona ji dostala. V úterý opět v hudebním sále se konal interňák. A ona měla ještě k tomu hrát jako první!
Už na zkoušce měla Sam dobrý pocit. Klavír dobře zněl, opravdu jí to šlo. I když pár chyb se objevilo. Docela se těšila.
Nakonec koncert nezačínala, ale na tom vůbec nezáleželo. Byla na sebe pyšná. Konečně zahrála něco, co za něco stálo. A bylo to dokonce lepší než na zkoušce. Když dohrála, usmála se. Ještě zahlédla, jak se jedna učitelka nakláněla k té její, a pak už si sedla a chystala se jen a jen poslouchat.
Podle jejího názoru zahráli všichni skvěle. Našlo se pár lidí, kteří dělali trochu víc chyb a jedna dívka dokonce nezazpívala připravenou píseň. Zda to bylo z nervozity nebo kvůli údajnému škrábání v krku, to se mohla Samantha jen dohadovat.
Po skončení interňáku čekalo Sam ještě jedno potěšení. Její učitelka ji chválila. Ji a samozřejmě také ostatní její žačky. Opravdu ji všichni potěšili.
Lana se nabídla, že Samanthu svezou domů. Nijak neprotestovala, protože mrholilo. Takže se raději nechala vzít domů. Lana si spokojeně povídala s matkou. Mluvily jak jinak než o koncertu. Lana si hru vyloženě užívala. Sem tam při hře mírně pokyvovala hlavou a židle pod ní vrzala, jak se při tom až vrtěla. Najednou Lany matka pronesla směrem k Samantě:,,Tys minule hrála ale něco jiného, ne?" Lana stihla odpovědět za Sam. ,,Ne, hrála to samý." ,,Jo, tak to´s to teda dost vylepšila. Povedlo se ti to."
Sam byla trochu zaražená. To hrála minule tak špatně? Že se to ani nepodobalo, i když to byla jedna a ta samá skladba? Ale co, přece si nebude lámat hlavu s něčím takovým. Sama byla spokojená a nějaké žvatlání Laniny mámy jí dnes nemohlo pokazit náladu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama