Překvapení

27. listopadu 2007 v 19:08 | Samantha |  Živelný kolotoč II. Hrozba
Jiskra dostala echo od Tomase. Bude se muset, co nejdřív ztratit, aby Mortén s Alex nepojali podezření.

Nikdo z nich nevěděl, že je do toho Jiskra zapojená a že o všem ví.
Rozhlédla se po pokoji. Možná se sem už nikdy nevrátí. Měla by si s sebou vzít nějaké věci? Ne, blbost, nesmějí nic poznat. Ale přesto, uspořádala si některé věci, prohlédla skříňky a zásuvky. Tady měl ležet můj krystal, pomyslela si, když chvíli zírala do prvního šuplíku. Věděla sice, že ho má Alex, ale teď se cítila nesvá, když si uvědomila, že si ho nemůže kdykoliv vzít. Možná ho přeci jenom měla nosit. Co když ho bude potřebovat?
A tak si nakonec vzala jen kabelu, aby to vypadalo, že jde někam do města. Těsně po čtvrté sešla dolů. Morténa našla v pracovně. Byl nakloněný nad nějakými spisy a plány.
,,Jdu ven s Aarmonem. Vrátím se někdy večer,"oznámila.
,,Hm, dobře,"odpověděl napůl pusy a ani nezvedl oči od spisů.
Hned potom šla za Alex. Podle hudby, která hrála z knihovny, poznala, že je Alex tam. Pomalu vešla.
,,Čau,"zvedla Alexandra hlavu, ještě když stála Cordy u dveří. Sjela ji pohledem od hlavy až k patě. ,,Jdeš ven?"pozdvihla obočí Alex.
,,Jo, jdu do města za Aarmonem. Kdybys chtěla, můžete za námi s Kastonem přijít,"řekla Jiskra jen tak. Beztak věděla, že si budou navzájem lhát.
,,Díky, ale dneska asi ne. Moc se mi ven nechce,"lhala. ,,Tak si to užijte,"usmála se ještě.
,,Tak čau."
Jen co Jiskra odešla, Alex vytáhla zpod velké bichle jinou, mnohem menší knihu, potaženou černou kůží. Zavřela oči a oddychla si.
Cordelie vyšla z domu a naposledy se ohlédla. Jestli vše vyjde, už nikdy se sem nejspíš nevrátím. Všechno to skončí. Jestli to vyjde… Najednou jí naskočila husí kůže. Měla divný pocit. Oba byli tak klidní.
Alex nevěděla, jak dlouho má ještě čekat, než řekne otci, aby už šli. Seděla proto v knihovně a čekala. Ještě naposled si pročítala jednu knihu a rituálech, kterou našla v knihovně.
Pozdě odpoledne, kdy Jiskra už byla dávno pryč, Mortén dokončil práci a zašel za Alexandrou.
,,Říkala jsi, abych si udělal čas, že chceš jít do Kertisu, Alex."
,,Jasně. Tak půjdeme? Cestou ti vysvětlím podrobnosti,"odpověděla. A je to tady.
Alex uklidnila knihu. Doufala, že si Mortén nevšiml, co četla. Ještě si nahoru doběhla pro krystaly, a potom už vyrazili.
Nezdržovali se tím, že by šli ke skladišti pěšky. Jednoduše se přemístili do jedné uličky poblíž skladiště.
Když se blížili k podzemce, Alex si nehorázně vymýšlela. I když…vlastně jen částečně. Mluvila o Přízracích, a tak to všechno zas taková lež nebyla.
A to už byli u skladiště. Alex se nenápadně rozhlížela, jestli je někdo na dohled. Tam. Tam musejí být schovaní ostatní. Byla si jistá a byla také naprosto klidná. Nikdo by nepoznal, že se teď chystá udělat něco hrozného.
Will, Tomas i Jiskra byli nervózní. Čekali ukrytí za hromadou nějakého harampádí, která ležela hned u starého skladiště, než se objeví Alex a Mortén. Čtverec pro spoutání Morténa měli už dávno připravený. Nakreslili ho hned, jak přišli. Teď byl částečně skrytý pod listím. Jen doufali, že si ho nevšimne Mortén.
Alex s Morténem se blížili. Vypadalo to, že si čtverce opravdu nevšiml, zato Alexandra ho viděla hned. Věděla přibližně, kde bude. A tak trochu zpomalila a pak se přesně na čtverci zastavila. A Mortén udělal totéž.
V tu chvíli vyšli z úkrytu ostatní. Zastavili se pár metrů před Morténem. Ani nevypadal příliš vyveden z míry. Věděl, že oni-sami tři-mu nic neudělají.
,,Zdravím vás,"začal Mortén. ,,Asi nebude náhoda, že jsme se tu takhle sešli.
,,Jiskro?"předpokládal, že to ona tohle naplánovala. Alex se zarazila. Teprve teď si všimla, že tam nejsou jen kluci.
,,Cordy?"řekla překvapeně Alexandra.
,,Je to tak, Alex,"přisvědčila Jiskra. Potom se podívala na Morténa.
,,Ty jsi byla celou dobu s nimi a nic si mi neřekla?"řekla vyčítavě Alex.
,,Sorry, ale nemohla jsem,"skočila pohledem zpátky na Alex. Alexandra se trochu zamračila.
,,Ale to od tebe nebylo hezké, Cordy,"zapitvořil se Mortén. Všechny pohledy se zaměřily na něj. ,,Že umíš hrát na obě strany, to už víme dávno, že? Tušil jsem už dlouho, že mi nejsi věrná. A kde máte vlastně Kahna?"podivil se. Alex zadržela dech.
,,Zůstal u Sereny. Něco se stalo, a tak musel za ní. Nejspíš se jí zase přitížilo,"oznámil Airy směrem k Alex. ,,Říkal, že ho nepotřebujeme,"řekl sebejistě
,,Nepotřebujete? Ha ha. Tak co tady vlastně děláme? Sami dobře víte, že proti mně nic nesvedete. Nejste kompletní." Podíval na Alex stojící vedle něho. Ona mu pohled opětovala. ,,Je to tak jednoduché." Mortén se usmál a mávl rukou. Will, Airy i Jiskra se začali chovat podivně. Trhali sebou, chytali se za krk a na hrudníku…odcházela z nich životní síla.
,,Tati, nedělej to!"vykřikla Alex. Mortén nevypadal na to, že by toho chtěl zanechat. Alex na ně chvilku nehnutě zírala, ale nakonec se vzpamatovala. Musela jednat. Teď, hned.
Alex od něj odstoupila a zároveň vystoupila ze čtverce. Podívala se nejdřív na Morténa a potom na své kamarády. Potom zajela rukou do kapsy a vytáhla z ní dva malé krystaly. Byl to její Krystal země a Jiskřin ohňový. Dosadila je na zbývající místa v rozích čtverce.
Morténova moc přestala okamžitě působit, jakmile se čtverec rozzářil. Will s Airym a Jiskrou se sesuli na zem. Kruci, už jsem myslela, že to neudělá," pomyslela si Jiskra.
Mortén sklonil hlavu a na chvíli se zahleděl na magický spoutávací čtverec a čtyři krystaly a potom se nevěřícně podíval na Alexandru.
,,Co to má znamenat?! Ty-! Zradila´s mě? Takže za tímhle vším stojíš ty?"
,,Už to tak vypadá,"řekla s kamennou tváří Alex. Ostatní byli tak vysílení, že ani nemluvili a jen sledovali, co se bude dít. Co chce, proboha, teď Alex dělat?! říkali si.
,,Proč, Alex?"zeptal se Mortén tichým hlasem a otcovsky na ni pohlédl.
,,Je toho spoustu. Ale už tě nepotřebuju,"řekla tiše, že ji slyšel jenom on. Jeho pohled okamžitě ztvrdnul.
,,Děláš velkou chybu, Alex. Už nejsi moje dcera."
,,Copak jsi mi byl někdy opravdovým otcem?"řekla pohrdavě. ,,Můj nevlastní otec mě měl stokrát víc rád než ty. Chtěl jsi jen mou moc."
Mortén na ni pohlédl vražedným pohledem. ,,Takže ses rozhodla zbavit se mě- s pomocí těchhle ztroskotanců,"mávl směrem, kde byli ostatní ze Čtyřky a snažili se vzpamatovat, ,,a zabránit tak tomu, abych já zabil Kahna." Alex bylo jasné, že to říká schválně, protože se chce pouze dovědět, kvůli čemu ho zradila, co hodlá dělat dál. Ale tyto informace mu nehodlala poskytnout.
,,Nemusíš už pátrat, proč jsem to udělala. Je konec."
,,Takže se vrátíš ke Kahnovi?"vyptával se dál Mortén. Vtom se Alex v očích znovu objevil ten nebezpečný záblesk, jaký Mortén spatřil, když byli v jeho pracovně. ,,Počkat." Náhle mu svitlo. Že by to tenkrát ohledně Kahna myslela vážně? Ale to přece… ,,Ale prosím tě, nebuď bláhová,"zasmál se. ,,Ani mě nezastavíš. Nezastaví mě ani tenhle čtverec,"prohlásil, i když si tím nebyl zase tak jistý. ,,Neexistuje lepší mág než jsem já."
Alex sklopila hlavu. Potom stiskla oba amulety. Ten, který jí kdysi Serena darovala, i ten nový. Zhluboka se nadechla a opět se narovnala. Teď přišla její chvíle.
,,Nemáš pravdu,"řekla nakonec.
,,Cože?"zamračil se Mortén.
,,Promiň. Ale není pravda, že jsi nejlepší mág. Jinak to nejde, musím to udělat…"
Chvíli si hleděli zpříma do očí. Alex ho nechala nahlédnout do svých myšlenek a on na vteřinu uviděl záblesk z Chrámu. V tom se z Morténovy tváře vytratil úsměv.
,,Ale ty přece nemůžeš vědět-jak-to přece…" V jeho očích se náhle objevil strach. Zíral na Alex s otevřenou pusou. Alexandra jen přikývla.
,,Konečně ti to došlo? Copak sis myslel, že se nikdy druhou část věštby nedovím?"zakroutila Al hlavou. Považovala tím rozhovor za ukončený.
Potom zdvihla ruce k nebi na znamení deště, ukázala k zemi, potom sevřela ruce v pěst a rychle je rozevřela na znamení ohně a nakonec je zvedla do vzduchu. Nabírala sílu od všech živlů a potom začala drmolit latinsky kouzelné formule.
Bylo to vlastně jednoduché. Stačilo jen využít sílu všech čtyř živlů a přidat k tomu tu svoji.
,,Tleskám ti, Alex. Teď ses projevila jako moje pravá dcera,"hrozivě se usmál. V tom Alex ukončila zaklínadlo a Mortén vykřikl. Ale najednou už tu nebyl nikdo, kdo by mohl křičet. Z Morténa se stalo cosi jako černý kouř, z něhož vycházely tmavé paprsky. Pomalu to klesalo k zemi a pak jako by se Mortén propadl do země. Prostě zmizel.
Chvíli nikdo nic neříkal. Všichni už stáli na nohou a Will přiskočil k Alex. Náhle se zase všichni rozmluvili.
,,Nic se ti nestalo?"staral se Will.
,,To je vše? Je po něm?"ptala se Cordy.
A Airy zase prohlásil:,,Myslím, že nám toho budeš muset hodně vysvětlit, Alex.
,,Jistě,"odpověděla, ,,ale nejdřív bychom se měli vrátit…ke Kahnovi."
Všem to přišlo rozumné a nikdo nic nenamítal, a tak se přemístili před Serenin dům. S dobrou náladou zamířili dovnitř.
Ale hned, jak vstoupili, pocítili, že je něco špatně. V domě bylo až hrozivé ticho. Takové nepřirozené. Neslyšeli žádné zvuky, nikde se nic nepohnulo.
Pomalu procházeli místnostmi, ale v přízemí nikoho nenašli.
,,Možná jsou nahoře. U Sereny v ložnici,"vyslovil Will svou domněnku.
Vydali se do patra. Všichni našlapovali po špičkách, přestože nikdo nevěděl proč. Jakoby se snad jen porušením toho ticha mělo stát něco hrozného. Nebo se snad už stalo?
Nikdy dřív v Serenině ložnici nebyli. Věděli však, kde se nalézá. Jako první šel Will. Přistoupil ke dveřím napravo od schodů, a potom otevřel dveře.
Všichni zůstali zkoprněle stát. Naskytl se jim děsný obraz. V pokoji byly známky boje, to bylo očividné. Na zemi se válely zbytky lustru a spousta rozbitého skla. Židle byla převrácená a na stěně vedle okna byl černý spálený flek. Poslední paprsky zapadajícího Slunce dopadaly na dvě postavy, ležící na zemi.
Kolem Sereny byla kaluž krve. Zato Kahn, který ležel vedle ní, vypadal skoro jako by spal. Jenže ležel nehybně a jeho hrudník se nezdvihal. Oba byli mrtví.
Airy, Will a Cordelie byli šokovaní. Alex se podívala na jejich ohromené a zděšené tváře a v duchu se usmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama