Opět všichni čtyři

27. listopadu 2007 v 18:56 | Samantha |  Živelný kolotoč II. Hrozba
Je to už pár dnů, co se Alex odstěhovala k svému otci. Problém byl v tom, že její otec se jmenoval Mortén.

Ten, proti kterému už několik let bojoval Kahn. Velký mág na straně dobra. I když, co je dobro a co zlo? Takovou otázku si položila Alex. A mohl za to vlastně Kahn: pouhou lží. Tolik se snažil, aby všechno klapalo…
Zdálo se, že když se do tohoto světa vrátila Čtyřka a spojila své síly, všechno je vyhrané. Jenže teď se všechno změnilo. Jedna zradila. Alex otevřeně přešla na druhou stranu. Na stranu zla. Navíc dva členové Čtyřky byli v bezvědomí…
Opět všichni čtyři
Dívala se z okna a pozorovala dění venku. Pár dní nevycházela z domu. Mortén jí to nechtěl dovolit. Bál se.
Teď když měl Alex na svojí straně, nemohl si dovolit ji ztratit. Spolu měli takovou moc, že si to nikdo nedokázal představit. A navíc Morténa těšilo, že Kahn bude teď hodně vynervovaný a možná dostane konečně strach. Ano, bylo to tak. Alex byla velmi důležitá. Ale byla pro něj také velice nebezpečná. I když si to sama ani neuvědomovala. Bylo ještě víc věcí, které nevěděla.
Vedle Alex ležela Jiskra, stále v bezvědomí. Nic se nezměnilo od doby, kdy Alex přešla k Morténovi. Právě myslela na Willa, když do pokoje vstoupil Mortén.
,,Alex, jak dlouho už tu takhle stojíš?"
,,Nevím,"odpověděla se zrakem upřeným stále kamsi do neznáma.
Chvíli bylo ticho. Mortén se díval na Jiskru. Potom se Alex otočila.
,,Takže co teď budeme dělat? Hodláš tu Jiskru takhle nechat? Je stále v bezvědomí a nic se od té doby nezměnilo. Měli bychom jí přeci pomoct. Říkal jsi, že bys to dokázal."
,,Ano," přikývl Mortén. ,,S tvou pomocí." Alex dobře věděla, že Mortén má Jiskru rád. Skoro jako vlastní dceru. Bylo jasné, že je svým způsobem smutný z toho, co se Jiskře stalo. Akorát to nedává najevo.
,,V tom případě ti pomůžu…ale mám podmínku,"řekla Alex.
,,To jsem si myslel."
,,Jestli máme oživit Jiskru, oživíme i Willa."
Morténovi se to zrovna moc nezamlouvalo. Will by mohl všechno ohrozit. Alex ho milovala a jak se zdálo, stále hodně. Ale nemohl si dovolit tohle odmítnout. Ještě neměl Alex tak zpracovanou.
,,No…tak dobrá,"řekl pomalu. ,,Ale v tom případě mám podmínku také já. Musíš ho nějak dostat sem. Předpokládám, že víš, kde je. A já ti nemíním pomáhat."
,,Neboj se, otče, to už si zařídím sama."
Odpoledne Alexandra vyhledala Kastona. Už věděla, kde bydlí.
,,Ahoj, Alex. Co se děje?"
,,Potřebuju pomoct,"řekla s prosbou v očích a sama se pozvala dál.
,,Takže jestli tomu správně rozumím, chceš po mně, abych ti pomohl dostat tvýho kluka od Sereny k vám. A proč bych to měl jako dělat?"zamračil se.
,,No, myslela jsem…Mortén chtěl-"
,,Mortén? Hmm…aha. No tak dobře, já ti pomůžu."
Alex sice nechápala, proč Kaston najednou obrátil, ale vlastně jí to bylo jedno. Hlavně, že s ním může počítat.
,,Takže mohl bys zítra večer?"
Alex se s Kastonem sešla další noc. Oba byli oblečení v tmavých pláštích, aby byli co nejmíň nápadní. Alex se rozhodně nikam nehnala, a tak se rozhodli nepřemisťovat.
Šli společně k Sereně a procházeli právě kolem hřiště, kam utekla tenkrát Alex, když se pohádala s Willem, když Kaston řekl:,,Stejně je to zvláštní, že ještě nedávno jsme bojovali proti sobě a teď si pomáháme. Vůbec jsem tenkrát netušil, s kým mám tu čest, když jsem se z tebe snažil udělat hyenu. S tvojí mocí bychom proti tobě neměli šanci."
,,Ale přesto jsi mě dokázal dostat až do kruhu,"konstatovala Alexandra.
,,Ano, to jsi byla totiž slabá. Byla jsi na dně…kvůli němu. Stojí ti vůbec za to?" Alex se naráz zastavila. Přesně tohle nesnášela. Tyhle otázky. Už už mu chtěla něco odseknout, ale- ,,Miluješ ho?"pronesl Kaston do naprostého ticha.
Na konci ulice právě potemnělo poslední okno, všechny rodiny už odešli spát. Na stromech se nehnul ani lístek. Stáli teď v temné ulici a Alex byla ráda, že jí není vidět do tváře.
,,Já…"
V tom se ozval divný zvuk. Něco jako kočičí zavřísknutí. Kaston se otočil směrem, odkud to bylo slyšet. Nejspíš se perou kočky ve vedlejší zahradě, domyslela si Alex. Rozhodla se využít toho, že atmosféra pro ni tak nepříjemné chvilky byla narušena, a vyhnula se odpovědi. Místo toho zaútočila vlastní otázkou.
,,A proč jsi vlastně chtěl, abych se stala hyenou? Neměl si mě spíš vydat Morténovi?" Teď to byl Kaston, kdo se cítil nesvůj.
,,No, napadlo mě, že by tě Mortén nejspíš zabil, jakmile by tě dostal. A to jsem nechtěl,"odpověděl tiše. Atmosféra mezi nimi byla opět napjatá. Alex rázem všechno pochopila. Nevěděla, co říct.
,,Jsme tady,"vyhrkla najednou. Stáli před Sereniným domem.
,,Takže jaký je plán?"zeptal se Kaston.
,,Pojď za mnou."
Obešli dům a zůstali stát u jednoho z oken.
,,Doufám, že ho nikam nepřestěhovali,"podotkla Alexandra. ,,Snad to vyjde."
,,Neboj,"řekl Kaston jemným hlasem a pohladil Alex po tváři. Krátce se jí zahleděl do očí a potom ji políbil.
,,Co to děláš?"řekla Alex, i když jasně věděla o co se Kaston snaží.
,,Jen využívám situace, dokud jsi na mě tak milá. I když je to jen kvůli němu," hodil hlavou směrem k oknu, za kterým byl údajně Will.
Alex se nelíbilo, jak to řekl, ale uvědomila si, že je to nejspíš pravda. Nechtěla a nemohla mu odporovat, proto místo toho řekla:,,Hm…nevím, jak se zachová…vlastně, určitě na mě bude naštvaný. Možná by bylo lepší nechat ho tak, jak je. Ale to si nezaslouží. Nevěřím, že by Serena přišla na to, jak ho sama probudit a jiná příležitost se mi už nenaskytne. Je mi jasné, že by mi Mortén nepomohl." Odmlčela se a její ústa byla najednou tak nějak pokřivená. ,,Ale dost, teď jsme přece na stejné lodi. Mortén, já a ty."
,,Nespojuj hyeny s Morténem. My-"
,,Tak proč pořád mému otci pomáháš?! Co tě k tomu vede? Přece nejsi takový,"vybuchla Alex.
Náhle se v místnosti za oknem rozsvítilo a objevila se silueta ženy.
,,Pozor! Skrč se,"řekl šeptem Kaston.
Za chvíli bylo vidět, že Serena odchází a pokoj opět potemněl.
,,Tak jdeme,"zavelel Kaston a k předchozímu tématu se už nevracel. Ani nechtěl.
Potichu vlezli do pokoje. Uprostřed místnosti stála postel a na ní ležel William tak, jak si ho Alexandra pamatovala. Rozbušilo se jí srdce. ,,Vypadá jako mrtvý,"pomyslela si. Dlouho se na něj dívala, jako by ho hladila pohledem. Pak se najednou zase vzpamatovala a začala jednat.
,,Tak jo, pomoz mi s ním ven, tenhle dům je chráněný, odtud ho přemístit nemůžu. Až budeme dál od domu, pokusím se ho dostat k nám.
Venku se Alex chtěla s Kastonem rozloučit.
,,Počkej, doprovodím tě. Co kdyby se něco nepovedlo."
,,Drž mi palce, ať se mi ho hlavně povede přenést." Potom se Alex snažila soustředit. Bála se, aby to vyšlo. Ale okamžik na to už cítila, že se jakoby rozplynula a hned zase zhmotnila před domem, kde teď žila. Vedle ní stál už Kaston.
,, Je všechno OK?"optal se.
,,No jo, jen bys mi s ním mohl pomoct ještě dovnitř. Je hrozně těžký."
Společně tedy dostali Willa dovnitř. Kaston ho položil na lavici v hale a podíval se na něj s posmutnělým výrazem. Alex cítila smíšené pocity. Šla se s ním rozloučit ke dveřím.
,,Nevím, jak ti mám poděkovat. Sama bych to tam asi nezvládla. To prostředí a tak…"
,,Stačilo by mi jako dík tohle." A potom ji už po druhé políbil. Alex se ani nestihla vzpamatovat, když Kaston zmizel a zanechal za sebou jen jeho typickou vůni. Alex se dotkla svých rtů a nevěděla, co si má myslet.
Do haly vcházel Mortén. Uf, to bylo o fous. Alex zavřela dveře a s úsměvem se otočila. Mortén se na Willa díval nesouhlasným pohledem a když si uvědomil, že ho jeho dcera sleduje, usmál se a stočil pohled na ni.
,,Stihli jste to jen tak tak. Bude půlnoci. Už jsem vše připravil. Pamatuješ si dobře všechno, co máš dělat?"řekl Mortén.
,,Jistě, jsem připravená." Ve skutečnosti Alex moc připravená nebyla. Byla nervózní. Ještě nikdy žádný rituál nedělala.
V jednom z pokojů, kam donesli Willa, už ležela Cordelie. Ležela v pentagramu, kolem něhož byly postavené hořící svíčky. Pentagram byl křídou nakreslený na podlaze, která byla většinu času skrytá pod kobercem. Okna byla zatažená černými závěsy a u stěny byl malý mramorový oltář. Willa položili vedle Jiskry. Potom si Alexandra stoupla k nim a Mortén se postavil naproti ní.
Mortén se podíval na Alex a pohledem se zeptal, jestli můžou začít. Alex se zhluboka nadechla a pak přikývla. Dala své ruce nad kruh a přitom se snažilo soustředit na jedinou myšlenku- jak probudit Willa s Cordy- a centrovat v sobě dost velkou sílu. Mezitím Mortén uchopil athame, s kterým kreslil ve vzduchu jakési obrazce, a přitom začal latinsky odříkávat rituál. Alex měla říct poslední věty. Kahn je učil, že dovolávat se duchů černé magie je sebevražda. A přitom se to Alex právě teď chystala udělat. Přála si, aby to už měla za sebou.
Ke konci rituálu už byla Alexandra téměř u konce svých sil. Když odříkávala poslední věty, přeběhl jí mráz po zádech. V místnosti byl najednou mírný průvan, přestože všechna okna byla zavřená. Alex bylo na omdlení. Už nemohla. Padla vedle Willa na zem.
Mortén shlédl na ni a Willa. Jak jednoduše by ho teď mohl zabít a Alex by tomu nezabránila, pomyslel si. Ale místo toho vzal Jiskru a odnesl ji pryč. Ne, nějaký malý chlapeček, třebaže ovládá jeden z živlů, nedokáže zabránit, aby se Alexin osud naplnil.
,,Alex? Alex! Probuď se!"
Alexandra pomalu otevřela oči. Když spatřila Willa, usmála se. Povedlo se to.
,,Kde to jsme?"zeptal se William.
,,Jsme u Morténa v domě,"odpověděla mu.
,,Cože? Ale tady přece nemáme být. Musíme odsud vypadnout," Will začal panikařit.
,,Ale to je v pořádku,"řekla Alex. Will se jen nevěřícně koukal.
,,Co se vlastně stalo?"zeptal se nechápavě Will.
,,Byl jsi v bezvědomí. Ale konečně jsme tě probudili,"řekla šťastně Al. ,,Nevím jestli si to pamatuješ, ale s Jiskrou jste na sebe zaútočili a od té doby jste byli oba v bezvědomí,"vysvětlovala Alex.
,,Aha, už si vzpomínám,"řekl pomalu Will. ,,Ten boj. Jiskra se naštvala. Ale proč jsme tu a proč tu pořád stojíme? Vypadneme. Pojď."
Po krátké odmlce Alex řekla:,,Já se s tebou nemůžu vrátit. Zůstávám tady." Will jen vytřeštěně zíral.
,,Zůstáváš? Tady u Morténa?"Will nic nechápal.
,,Hodně se toho změnilo, co jsi spal. Totiž…zjistila jsem, že Mortén je můj otec, takže…jsem teď tady."
Stále čekal, že mu Al oznámí, že ho někde natáčí skrytá kamera a řekne, že je to jen hloupý vtip. Ale nic se nedělo. Willova tvář zkameněla. ,,Zřejmě jsem se v tobě zmýlil,"prohlásil. ,,Vždyť jsi teď vlastně udělala to, co Cordelie."
,,Ale to přece-"
,,Ale já s tebou přece nemůžu chodit, když jsi teď v podstatě…můj nepřítel. Tak co se teď stane. Budeš mě tu držet? Zabiješ mě?"
Alex zakroutila hlavou. Jak by mu mohla ublížit? Proč by ho pak asi oživovala. Otevřela pusu, aby něco řekla, ale Will ji předběhl.
,,V tom případě asi půjdu."
,,Počkej ještě!"zvolala Alexandra. Přistoupila k němu a políbila ho. Možná její poslední polibek s ním, napadlo ji. Chvíli si hleděli do očí, Willův pohled byl strašně smutný. Pak se ale otočil a rychle odkráčel.
Mezitím se v prvním patře hádali další dva lidé.
,,Takže ona je tvoje dcera, jo?"zeptala se už po několikáté Jiskra.
,,Prostě jsem ti to nemohl říct dřív. Byl to plán. Je pro mě moc důležitá,"snažil se nějak zklidnit Mortén Cordelii. ,,Ale to ti povídám, jestli uslyším, že vy dvě spolu máte nějaký problém…nezapomeň, jsi tu v podstatě můj host. Vzal jsem tě pod svou ochranu, ale kdykoli tě můžu vyhodit,"oznámil jí pro výstrahu. Jiskra na něj zírala s planoucím pohledem. ,,Už to tu nebude jako dřív,"pomyslela si.
,,Je to jasné?"zeptal se důrazně Mortén.
,,Ano,"odpověděla mu Jiskra také důrazně.
Poté Mortén odešel. Zřejmě se na chodbě s někým potkal. ,,Přestaň o tom mluvit. Je mi jasné, co chceš říct." zaslechla Cordelie. Potom už Mortén definitivně odkráčel.
Jiskra vykoukla z pokoje. Málem se srazila s rozladěnou Alex. Ušklíbla se.
Alex se zarazila. ,,Ahoj,"řekla stroze.
,,Nazdar,"pozdravila Cordy naopak protáhle. ,,Tak už jsem slyšela, co se stalo. Kde je Will?"
,,Odešel,"odpověděla Alex s kamennou tváří.
,,Ale. Co tak sklesle. Něco se snad děje?"řekla naoko starostlivě. Alexandra věděla, že jí nemůže dát příležitost, aby Cordelie měla navrch, proto se pokusila o vyrovnaný tón.
,,Ne. Je to v pohodě. Přece sis nemyslela, že tady s námi zůstane. Stále zachovává věrnost Kahnovi."
,,Rozešli jste se?"zeptala se přímo Jiskra. Alex byla najednou zaskočená. Nevěděla, co jí má odpovědět. Alex to vůbec nedošlo. Znamenalo to, že se s Willem rozešli? Nejspíš ano. Teď už se přece nemůžou vídat. Ale ani jeden z nich neřekl, že to chtějí ukončit.
,,Myslím, že ty nejsi zrovna osoba, který bych se svěřovala." Alexandra už neměla náladu se s ní dál vybavovat. Čím víc se hovor stáčel na ni a Willa, tím jí to bylo nepříjemnější. Alex se proto rozešla do svého pokoje.
,,Mimochodem, děkuju, žes mě dostala z bezvědomí!"zavolala za ní ještě Jiskra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama