Kertisské město 1. část

27. listopadu 2007 v 19:00 | Samantha |  Živelný kolotoč II. Hrozba
Jestliže Mortén zpozoroval, že Alex s Cordelií se usmířily, rozhodně to na sobě nedával znát a ani slůvkem se o tom nezmínil.

Přesto byl ale docela rád, že nemusí poslouchat hádky těch dvou. Ovšem Jiskra se mu do toho všeho přestávala hodit.
Jednou ráno, když se u snídaně sešli jen Mortén s Alex, se Alex zeptala:,,Kam pořád chodíš, když nejsi doma?" Moc nedoufala, že by jí to Mortén řekl. O to víc ji překvapila odpověď.
,,Tak pojď dnes se mnou. Už pár dní přemýšlím, že bych tě tam vzal." Alex nadzdvihla obočí. ,,Je to jedno malé město. Schází se tam mnoho různých lidí…i nelidí. A je tam spousta obchodů se vším. Mohlo by se ti tam líbit,"usmál se.
,,Co myslíš tím nelidí?" zeptala se opatrně.
,,No, třeba takoví vlkodlaci. Normálně je nepoznáš, ale vyzařují jistou slabou auru-"
,,A mají zvláštní oči, že?"doplnila ho Alexandra.
,,Takže po snídani vyrazíme."
Když odpoledne vycházeli z domu, z okna je sledoval jeden člověk. Jiskra podezřívavě mhouřila oči a přitom přemýšlela, kam asi mohou jít. Nejspíš bude muset dát echo Kahnovi. Prozatím se ale asi pustí do prohledávání domu a hledání jakékoliv stopy, která by napovídala, co se Mortén chystá provést.
Alex s Morténem prošli parkem před domem a pokračovali směrem k okrajové části města. Když šli ulicemi, míjelo je hodně lidí. Nezdálo se však, že by si jich někdo všímal. Skoro jako by je nikdo ani neviděl…nebo snad-nechtěl vidět. Všichni zírali před sebe nebo do země, každý zavalen spoustou svých starostí.
Tam, kde stálo staré skladiště se Mortén na chvíli zarazil a rozhlédl se kolem sebe, jestli někdo nejde. Potom Alex zavedl dovnitř. Ovšem nepokračovali dál chodbou do haly, ale Mortén vešel do dveří, které podle Alex nejspíš mohly vést do sklepa.
Ovšem jak se ukázalo, žádné schody tam nebyly. Místo toho tam byla místnost a jak Alex zjistila, když se tam s otcem nasoukali, byl to malý výtah. Vedl do podzemí.
Alexandra se zvědavě podívala na Morténa. Čekala nějaké vysvětlení.
,,Stará podzemka. Skoro nikdo ji nepoužívá. Je to taková naše soukromá doprava,"usmál se.
Dole opravdu skoro nikdo nebyl, až na pár lidí, možná hyen, Alex to nedokázala posoudit. Ale kdo jiný by tu byl. Pohybovali se jako přízraky a ani jednou se po nich neotočili. Alex to začínalo zajímat.
Nastoupili do metra a když už jeli pár minut, Alex si všimla, že část, kterou projížděli jistě nebyla původní. Byla to nově dostavěná část, která vedla z města. Dojeli až na konečnou.
Alex si musela zakrýt oči, když vystoupili zase ven. Oslepila ji zář slunečních paprsků. Byli opět nad zemí. Vyšli z nějaké postranní uličky a připojili se k davu, který se potuloval v neznámé ulici.
,,Takže kde to jsme?"ptala se Alex.
,,Tohle je Kertis. Malé městečko, kde se provozuje snad víc magie než u nás v Corrinsmooru. Ale tohle město je plné především černé magie. Najdeš tu zvláštní obchody a nebo se můžeš zastavit v hospodách, kde potkáš spoustu zajímavých lidí,"popisoval Mortén. ,,Nechceš se tu porozhlídnout?"navrhl. ,,Já bych se zatím stavil U Lonyho. Mám tam s někým sraz." Alex souhlasila.
Chodila kolem obchodů a prohlížela si jejich výlohy. Které ji zaujaly šla omrknout zevnitř. Byla doslova nadšená. Už tak dlouho nenakupovala. Jistě, byly tu normální obchody- s botami, s potravinami, ale stejně tak objevila obchody s bylinkami nebo lektvary a stavila se i v knihkupectví. Ale nebylo to jen tak obyčejné knihkupectví. Bylo plné knih s magií. Alex nadšeně listovala pár knihami, které si namátkou vybrala. Nakonec si dvě z nich koupila.
Když vyšla, rozhlédla se kolem a najednou ji zaujal jeden obchod naproti, hned vedle vchodu do malé uličky. Vyrazila tam.
Hned jak vešla dovnitř, pocítila silnou energii magických předmětů. Rozhlédla se. Všude okolo byly regály plné věcí.
,,Přejete si?"ozvalo se trochu skřehotavě a u pultu se objevil starý shrbený muž s brýlemi a křivým nosem.
,,Jen se dívám,"odpověděla Alex.
,,Vás jsem tu ještě neviděl,"podivil se a měřil si Alex pohledem.
,,Jsem tu také poprvé. S otcem,"dodala, když viděla starcův výraz. Muž naklonil hlavu. ,,Možná vám říká něco jméno Mortén."
,,Ah, to je jiná věc." Mírně se uklonil. ,,Sháníte něco pro otce?"
,,Ne."
,,Pro sebe? Mohu vám tedy něco doporučit?" Alexandra se po něm se zájmem otočila.
,,Líbilo by se mi něco mocného, ale zároveň hezkého a taky nenápadného."
,,Hm, měl bych tu různé věci. Tahle maska,"začal vyjmenovávat, ,,můžete si ji pověsit na zeď nebo…pokud byste snad chtěla někomu uškodit, můžete ji někomu věnovat. Malá dýka, dost nebezpečná věcička, řekl bych. Tady, moc pěkná šperkovnice. Nebo byste chtěla přímo nějaký šperk? Mám krásné prsteny, náramky a...ano, co takhle tenhle náhrdelník." Prodavač přešel k protější stěně a z nejvyšší police sundal náhrdelník s přívěškem. ,,Amulet z Qirmu. Slouží jako ochrana. Ale je v něm také jistý prášek. Rychlý jed. Tady,"poklepal na cosi přímo ve středu amuletu.
Alex to zaujalo. Šla si amulet pořádně prohlédnout. Hned jako vzala do ruky, ucítila slabé vibrace, které vydával amulet. Byl stříbrný a kruhový a uprostřed něj bylo zasazené oko. Zelené oko, které vypadalo až živě."
,,Můžete si ho zkusit,"řekl obchodník.
Alex zvedla ruku s amuletem. Náhle si uvědomila, že stále nosí malý amulet od Sereny. Okamžik se na něj dívala, ale pak ho strčila do kapsy a místo něj si nasadila Amulet Qirmu. V světle, které proudilo oknem se zaleskl.
Alex vyšla z obchodu a v duchu se usmívala. Byla rozhodnutá, že to otci neřekne. Nemusí přeci vědět všechno. Prošla kolem postranní uličky.
Nevšimla si, že právě tam stála partička lidí. Kluk možná o rok starší sledoval Alex pohledem, dokud mu nezmizela za rohem. Vyzařovalo z ní dost magické energie, pomyslel si. Kdo to je, taková mladá? Kluk kývnul na partu a potom se dali do sledování Alex. Všechny postavy se okamžitě vydali za Alex, až na jednu. Dívka s černými vlasy a hodně dlouhými nehty, že by vám jimi mohla vyškrábnout velký kus kůže i s masem, chvíli zaváhala. Následovala sice potom partu, avšak držela se dál.
Alex se vydala hledat hospodu U Lonyho. Když se krátce otočila, zaregistrovala, že za ní jde nějaká skupinka v čele s vysokým klukem. Měla divné tušení. Otočila se znovu- partička šla stále za ní. Trochu zrychlila a snažila se neotáčet.
Přešla silnici a zamířila k malému parku s potokem. Uprostřed bylo skateové hřiště. A hned naproti spatřila hospodu, Alex doufala, že vidí správně a že je to U Lonyho. Oddechla si.
Ale to už ji dohonila skupinka asi pěti lidí. Lekla se. Ale nemělo cenu utíkat. Stáli mezi rampami, Alex měla k její smůle jednu za zády. No tak jo, jsou to jen pitomý hyeny. Podívala se na vůdce bandy. Byla připravená jim vzdorovat.
,,Proč před námi utíkáš? Chceme se jen seznámit,"začal vysoký kluk. ,,I když musím říct, že tohle není zas tak špatné místo,"rozhlédl se s úsměvem okolo sebe.
,,Takže co chcete?" řekla a sjela pohledem všechny členy. Všimla si, že to byli všichni kluci až na černovlasou dívku, která stála trochu dál od nich a opírala se jednu z dalších skateových ramp.
,,Nejdřív bys nám mohla říct, kdo jsi a co tu děláš. Tohle není zrovna šťastné místo pro normální lidi."
,,A co když vám to odmítnu říct?"malinko pozvedla bradu.
,,Ale ale. Začínáš mě zajímat. Nechtěj, abychom to zjistili…ehm, násilím,"prohlásil kluk a ostatní kolem něj se jen přiblble šklebili.
,,Tak to zkuste,"vyzvala ho. Najednou se už vůbec nebála. Pomalu se zase začala dostávat do svého živlu. Nestálo před ní nic neznámého, jen hyeny. Neměla pocit, že dělá něco špatného. Skoro se začala smát. Nejdřív se nikomu nic dělat nechtělo. Alex jim musela pomoct.
,,Vy jste hyeny, že? No jasně vidím vám to na očích,"řekla pohrdavě. ,,Oči za kterými nic není, v kterých se nikdy neobjeví opravdová radost."
,,Stop. Přestaň." Konečně se odhodlali.
Kluk napravo od hlavního vykročil směrem k ní a chytil ji pod loktem. Vtom se v Alex probudila síla, trhla rukou a odmrštila hyenu. Kluk letěl pár metrů a pak se skutálel na zem. Tvářil se dost překvapeně. Stejně tak jako vůdce party, který sledoval kamarádův let a pak se rychle podíval na Alex. Ta už se na něj usmívala a s klidem se mu zadívala do očí. Na krku cítila svůj nový amulet.
Vysoký kluk upřel pohled do těch jejích očí. Alex bylo jasné, že se ji snaží ovládnout. Jen se pousmála a přitom jí v očích nebezpečně blýsklo. Ale bylo to skutečné, jako by na vteřinu její oči zrudly, a pak se jim vrátila normální barva.
Hyena okamžitě přestal a odtrhl pohled od jejích očí.
,,Kdo sakra jsi?"řekl a v jeho hlase bylo znát trochu zděšení.
,,Na tom nezáleží,"odpověděla. ,,Ale pár hyenám už jsem pocuchala vlásky."
Naproti přes silnici právě z hospody vyšli dva muži. Banda se zadívala tím směrem a pomalu začala couvat s očima stále upřenýma k hospodě. Alex sledovala jejich pohledy. V jednom z mužů poznala otce. Začalo to být podezřelé.
,,Ještě jsme spolu neskončili,"křikl ještě vysoký kluk než se otočil a začal zdrhat.
Ne všichni však běželi. Ta dívka zůstala stát. Alex se na ni otočila a zkoumavě se na ni zadívala. Dívka měla krátké černé vlasy, bledou tvář a nebezpečně dlouhé nehty.
,,Ty k nim nepatříš?"zeptala se Alexandra.
,,Ano i ne,"odpověděla dívka záhadně. ,,Jsi vážně dobrá. Možná že jsem o tobě už slyšela." Alex mlčela. ,,Kdybys chtěla, můžeš se někdy stavit. Jmenuji se Thira. Jistě bychom si rozuměly,"mluvila dál tajemně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama