Jiskřinýma očima

27. listopadu 2007 v 18:57 | Samantha |  Živelný kolotoč II. Hrozba
Další den se zrovna u snídaně sešli Alex, Cordelie a Mortén.
,,Takže jaké jsou plány?"zeptala se po chvíli Jiskra, jako by to už měla nacvičené a říkala to často. Do běhu nynějšího života v domě se dostala poměrně brzy. Koneckonců, všechno bylo stejné, až na Alex.

,,Ehm, mám pár svých plánů. Zatím není nic jisté. A jelikož tvoje utajení jaksi už nefunguje, nemůžeme reagovat na Kahnovi plány. Prozatím budeme čekat,"odpověděl Mortén.
,,No já za to nemůžu. Kdyby mě tady slečna dokonalá nepráskla, mohla jsem tam chodit dál. Nebo jsi taky mohla dělat špeha dál ty,"otočila se Cordy na Alex.
,,Promiň, ale jak jsem mohla vědět, co se stane, než jsem tě práskla. V tu chvíli jsi pro mě byla zrádce,"ohradila se Alexandra.
,,Jasně. Takže to vůbec tvoje vina není, že?"
,,Já-"Alex už už chtěla něco odseknout, ale otec ji zarazil.
,,Tak se přestaňte hádat. Co se stalo, stalo se."
,,Takže, co bude dál?"zeptala se slabě Alex.
,,Musíš určitě přerušit školu. Na chvíli…Potom přestoupíš třeba tam, co je Jiskra." Cordelie zakoulela očima.
,,Dobře víš, že teď nemám na mysli školu."
,,No…teď tě asi budu, Alex, učit magii."
,,Ale já už jsem se magii učila,"namítla Alex.
,,Pff. Od Kahna, to nebyla žádná magie,"řekl pohrdavě Mortén. ,,Teď tě naučím něco pořádného." Alex se zatvářila podezřívavě. Co asi znamená pořádného?
Jiskře se to vůbec nelíbilo. ,,Vypadá to, že teď moje místo zastoupila ona. To bylo pořád, že jsem pro Morténa jako dcera, ale teď když se na scéně objevila dcera opravdová, vůbec bych tu nemusela být,"pomyslela si hořce Cordelie.
Jiskra zadumaně sledovala, jak se Mortén snaží Alexandru učit nějaká kouzla. ,,Je to směšný. Jak tam spolu stojí. Ona na to přece nemá,"pomyslela si Cordelie.
Nebyla to zas taková pravda. Hned od začátku to vypadalo, že Alex má talent na všechno, co ji Mortén učil. Učila se se zbraněmi, telekinezi i ovládat někoho pomocí telepatie. Různé věci, které Jiskře příliš nešli.
Vůbec Morténa nechápala. Přestože je to jeho dcera, tohle není Morténův styl. Alexandra by mu mohla být ukradená. ,,Musí v tom něco být,"přemýšlela Jiskra.
Od té doby, co Alex žila spolu s Cordy u Morténa, věci se podstatně změnily. Přirozeně spolu moc nevycházely. Navíc měl Mortén oči jen pro svou dceru a na Jiskru se pořád jen utrhoval. Přestávalo ji to bavit. Vrcholem všeho bylo, když se za Alex stavil Kaston.
Jednou odpoledne otevřela Cordelie dveře a za nimi stál Kaston. Mortén zrovna nebyl doma. Jiskře se po dlouhé době na tváři objevil úsměv.
,,Ahoj, Kastone! Pojď dál. Už jsme se dlouho neviděli,"začala Jiskra.
,,Promiň, je doma Alex?"utnul ji Kaston. Jiskra se zarazila a přestala se usmívat.
,,Jo. Je u sebe v pokoji,"odpověděla Cordy odměřeně. Ale Kaston si toho zřejmě ani nevšiml.
,,Dík. Někdy hodíme řeč, jo?"řekl ještě než se vydal po schodech.
,,Někdy,"odfrkla si Jiskra, hned jak Kaston odešel, a jen si povzdychla. Měla Kastona hodně ráda. Hned jak se poznali, věděla, že to je ten nejskvělejší kluk pro ni. On ale nevypadal, že by pro něj mohla Jiskra být v budoucnu něco víc než jen kamarádka. ,,Všechno mi sebrala." Jak by se v ní něco vzedmulo. Pocítila v sobě najednou trochu nenávisti. ,,Jó, byly to zlaté časy, když tu ještě nebyla Xena a Jiskra byla jen s Airym a Williamem." Napadlo ji, že teď, když je Alex s Morténem, mohla by se Cordy vrátit a bylo by to jako dřív. Omyl, nemohla. Copak by ji Kahn vzal zpátky, po tom, co udělala? Možná ale Kahn patří mezi ty, co dávají druhou šanci…
Jiskra si nebyla jistá, jestli Kahn stále pořádá porady. V neděli čekala celá napjatá před Elementem. A zanedlouho uviděla vcházet do Elementu dva kluky. Samozřejmě Willa a Toma. ,,Snad se tam dostanu. Heslo ještě znám, ale bůh ví, co Kahn za tu dobu vymyslel."
Element vypadal stále stejně. Pomalu se blížila ke vchodu a čím dál víc se jí do mysli vkrádaly myšlenky, že to byl opravdu hloupý nápad jít sem. Copak by to šlo, aby se vše prohodilo a Cordy se místo Alex vrátila za Kahnem?
Cordelie prošla vchodem. Pak ale najednou jako by se před ní objevila stříbrná stěna a ona nemohla projít. Ozval se kovový hlas:,,Nejsi tu vítána, zrádkyně."
,,Já…nepřišla jsem špehovat,"Jiskře se třásl hlas. Co teď? Ublíží mi to? Zabije mě to? V tom skrz ní přejela neviditelná chladná vlna, až se Cordy otřásla, ale stěna se rázem rozplynula a vypadalo to, že dál už se nic dít nebude. Jiskra pokračovala do podzemí.
Kahn a kluci se konečně po dlouhé době sešli, aby prodiskutovali současnou situaci.
,,Jsme na tom špatně. Nevíme přesně, co chystá Mortén a sami nevíme, co dál. Potřebovali bychom zázrak,"povídal právě Kahn, když se otevřely dveře a v nich stála Cordelie. Všichni se v tu chvíli otočili a zírali na ni.
,,Čemu vděčíme za tvou návštěvu?"zeptal se Kahn. Snažil se o svůj klasický vyrovnaný tón, z jeho hlasu však bylo cítit vzrušení a opatrnost zároveň.
,,Totiž,"začala Jiskra a pomalu vstoupila dovnitř, ,,vím, že bych se mohla omlouvat stokrát a stejně mi neodpustíte. Chápu to. Ale chtěla bych se vrátit na začátek. Mohla bych vám pomoct. Mortén by samozřejmě nic netušil,"vypadlo z ní.
Chvíli bylo ticho. ,,Ale jak ti můžeme věřit? Jak můžeme vědět, že tohle není další z tvých hereckých výkonů,"řekl opodstatněle Kahn.
,,Nevím, jak bych to dokázala. Ale když jsem za poslední dny viděla, jak se Mortén chová… Teď, když je tam Alexandra, už tam pro mě není místo." Na chvíli sklopila hlavu. ,,Jen vás prosím o druhou šanci,"řekla slabě.
,,Vidím, že tvé nekonečné sebevědomí o kapku kleslo,"poznamenal Kahn.
Airy se zvedl a lehce šťouchl do Cordelie. Jiskra se na něj jen otočila, ale nic neřekla. Nechápala, co to dělá. ,,No vážně. Že by přestala sršet jiskry? Ani se do mě nepustila."
,,Vtipné,"poznamenala ironicky Cordy.
Airy se usmál. ,,To je ta stará Jiskra, kterou pamatuju."
,,No…Dobrá tedy. Možná bys nám mohla pomoct. Dám ti šanci. Jednu jedinou. Ale buď si jistá, že si na tebe dám pozor. Je ti doufám jasné, že se ti nebudu svěřovat se vším?"řekl Kahn.
,,Abych to nikomu nevykecala,"domyslela si, co tím chtěl Kahn říct. ,,Nevěří jí, pochopitelně."
,,Tak nám pověz, co víš,"vyzval ji. Jiskra jim vyprávěla, vše, co se stalo od doby, kdy se Alex přidala k Morténovi.
,,Nevím, co Mortén chystá. Mlží před námi, nechce nám nic říct."
,,A Alex? Myslíš, že ještě není definitivně přesvědčená?"
,,Myslím, že ne. Já nevím. Občas vidím v jejích očích takovej zvláštní lesk. Ale viděla jsem, jak ji Mortén učí něco z černé magie. Vypadala…divně." Nikdo si zřejmě nevšiml, jak se Kahnovi zalesklo v očích. Ale jinak na sobě nedal nic znát. ,,Nechápu Morténa,"zakroutila Jiskra hlavou.
,,Je zřejmé, že s ní něco zamýšlí. Chci, aby ses pokusila zjistit co. Je to důležité,"dal jí úkol Kahn.
,,Zkusím to. Jenže Mortén…je to těžké. Nemusím poznat, kdy lže. Jeho oči jsou vždy-"
,,Nezapomeň, nedívej se na oči, ale do očí. Musíš na něj jít chytře. Určitě ho už za tu dobu musíš trochu znát. Takže přijď, když něco zjistíš. Zatím se loučím." Kahn odešel do své pracovny a přemýšlel o tom všem.
Jiskra se ještě otočila na kluky. Chtěla něco říct, i když nevěděla, co. Otevřela pusu, ale Will ji předběhl.
,,Jen chci, abys věděla, že ti nedůvěřujeme tolik jako Kahn. Ahoj." Potom oba odešli a Jiskru tam nechali.
Když se Jiskra vrátila domů, rozhodla se obhlédnout situaci v domě. I kdyby chtěla hned začít tahat z Morténa jeho tajnosti, nemohla. Zase byl pryč z domu. Určitě připravuje někde svůj plán. Začnu s tím hned zítra.
Cordy se rozhodla zajít ještě za Alex. Dvakrát klepla na dveře a pak je otevřela. Naskytl se jí pohled, jak Alex sedí s Kastonem v křeslech a něčemu se strašně smějí. Jiskra zkoprněla a dech se jí na vteřinu zastavil. Zůstala zírat na Kastona a Alex a nemohla se pohnout. Hrozně ji zabolelo u srdce. ,,Nenávidím ji,"pomyslela si. Už toho měla dost. Alex se na ni zamračila.
,,Chtěla jsi něco?" Nic. ,,Cordelie?" Jiskra se na ni jen nenávistně podívala a pak zabouchla trochu hlasitě dveře. Ne že by s nimi práskla. Nechtěla, aby to vypadalo, že je příliš naštvaná.
,,Asi nemá svůj den,"řekl Kaston. Alex ho příliš neposlouchala. Přemýšlela, co to mělo znamenat. Co to s tou Cordelií je?
,,Asi bys měl jít,"navrhla nakonec Alexandra. Kastonovi se příliš nechtělo, ale nakonec se přece jen zvedl.
,,Alex, já…"začal Kaston a chytil ji za ruku. Alexandra sklopila oči.
,,Neříkal si tehdy, že hyeny nemají city jako normální lidé?"vzpomněla si.
,,Totiž…já-asi…"znervózněl.
,,Co?"
,,A-Asi už půjdu." Potom vstal a odešel.
Alex se rozhodla, že za Jiskrou zajde. Chtěla si ji podat. Přece jenom, už se s Jiskrou dlouho nepohádaly. Ne že by jí to vadilo, ale trochu to připomínalo, že se jí Cordelie vyhýbá.
Alex naběhla do jejího pokoje, ale to, co uviděla, ji zaskočilo. Jiskra seděla na posteli a brečela. Ano, slyšíte dobře, ta která se vždycky chovala povýšeně, se ,,snížila" k zoufalému breku.
Alex se zhrozila. ,,Tohle přece není Jiskře podobné."
,,Cordelie, co se stalo?" Jiskra neodpovídala. Jen se zalykala pláčem. Už toho na ni bylo všeho moc. ,,Cordy, mluv se mnou."
,,Nechci tě poslouchat, vypadni!"
,,Hele, měla bys mi to říct. Už tak jsem na tebe naštvaná, žes mi vtrhla do pokoje, zrovna když tam byl Kaston a chovala se…já nevím, každopádně divně."
,,Jo, asi jsem přesně věděla, že tam bude a chtěla vám překazit vaše muckání."
Alex se zasmála. ,,O čem to mluvíš? Já přece-" Alexandra přistoupila k Jiskře. Po krátkém zaváhání se vedle ní posadila a položila ji ruku na rameno. Cordy sebou cukla. Trochu se chvěla. Byla z toho všeho vyvedená z míry.
,,Takže žárlíš, je to tak?"
,,To ti může bejt ukradený. Zapomněla´s? Nesnášíme se."
Pohled na Jiskru najednou Alexin názor změnil. Byla taky přece jen člověk.
,,Víš co, já na to kašlu. S Kastonem si dělej, co chceš. Stejně už to tu není jako dřív. Všechno je jiný. Nemám žádné přátele. A za to můžeš ty." Alex blýsklo v očích, ale nic na to neřekla. Nechala Jiskru pokračovat. ,,S Kastonem jsme byli přátelé, ale jen co ses tady objevila, skoro se nevidíme. Je mi jasné, o co mu jde. A tobě by mělo být taky. Pořád za tebou chodí za jedním účelem, nechápeš?"
,,Já vím…Ale to já nechci, můžeš mi věřit. A Will…"
,,Will je daleko, kdežto Kaston je tady…"konstatovala prostě Jiskra. Už dávno přestala brečet. Na tvářích měla uschlé slzy a v očích planoucí pohled.
,,Mrzí mě, co jsem způsobila. Opravdu se toho tolik změnilo,"povzdechla si Alexandra. ,,Nechtěla bys uzavřít mír?"navrhla.
,,Mortén bude mít jistě radost,"prohlásila Jiskra a úšklebkem.
,,Nedělám to kvůli němu. Jde mi o tebe. Nechci, abys neměla přátele." Jiskra vzhlédla. Alex jí setřela z tváře zbytek slz a řekla:,,Tak co? Jdeme do toho?" místo toho ji Jiskra váhavě objala. Bylo zvláštní, jak se může všechno za takovou chvíli najednou změnit.
Někomu by z toho bylo možná špatně, jak se ty dvě najednou objímají, ale ani jedné z nich to nepřišlo divné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama