Pletený koš

25. dubna 2014 v 13:52 | Kleopatra
Uplést se dá ledacos - já jsem v rámci kvalitní prokrastinace upletla z papíru koš na noviny a časopisy.

Návody na pletení jsou skoro všude na internetu a vřele to doporučuji všem, kdo mají stejně jako já neposedné ruce a tvořivou hlavu.
 

Pletení z papíru - vánoční věnec

23. prosince 2013 v 8:00 | Kleopatra |  Kreativita nade vše
Pletení z papíru je jednoduchá a příjemná činnost, ideální pro kreativní odpočinek během svátků. Nedávno jsem objevila techniku, kterou lze plést venečky a věnce, tak jsem se do toho s odhodláním pustila a vytvořila jeden bílý vánoční věnec ze zvonečkem na dveře.


Stojan na šperky

10. září 2013 v 8:00 | Kleopatra |  Kreativita nade vše
materiál: měděná drát, béžová lemovka
 


3 v 1

12. května 2013 v 8:00 | Kleopatra |  Úvahy
He is more than a friend, less than a boyfriend, not a friend with benefits...

Miluji ho? Teď už nevím. Snažím se nemilovat a možná už jsem dokázala přesvědčit sebe samu. A pak on zase udělá něco, čím mi dodá naději. Pohled, pohlazení, obejmutí... A zase a znovu. Asi už mě to nebaví, nechci být jeho hračka, která o něj neustále usiluje.

Možná už nastal čas, kdy mi tohle nestačí. Chci milovat a být milována.

Ranson Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

14. února 2013 v 8:00 | Kleopatra |  Knihy
Velmi zajímavá kniha, která se mi dostala do rukou vlastně náhodou. Původně jsem myslela, že jde o horor, nebo něco podobného, ale jde mnohem více o zajímavý příběh, odehrávající se částečně v současnosti a částečně jindy.

Patnáctiletý Jacob žije vcelku poklidným životem, než mu ho přeruší tragická smrt jeho dědečka. Pro vyprávění tak typická poslední slova umírajících zahájí celou řadu událostí. Ač slovo "podivné" zní zvláštně, zde je třeba chápat ho bez negativních konotají, asi stejně, jako bychom řekli "zvláštní, jiné". Jacob tam trochu odhaluje pravdu, tak trochu žije svůj vlastní příběh.

Velmi zajímavý, jednoduše vyprávěný příběh (přičítám to na vrub mužskému autorovi), který umí zaujmout. Není to horor, přestože někdy se to může zdát lehce děsivé. Je to jen podivné...

Doporučuji shlédnout video - představení knihy v češtině.
A aktuální informace - má vzniknout i film, kterého by se měl ujmout snad samotný Tim Burton. Ano, bude to vskutku podivné...

Jmenuji se Khan (My Name Is Khan, 2010)

16. prosince 2012 v 8:00 | Kleopatra |  Filmy
Velmi dojemný, drsný a strhující příběh. Rizvan Khan je muslim trpící Aspergrovým syndromem. Přesto se zamiluje do Mandiry - indické emigrantky, které už má syna. Nějakou dobu trvá idylka, ale potom přichází 11. září 2001 a objevují se následky teroristických útoků na Dvojčata - nesnášenlivost k muslimům, která v Rizvanově případě vede k tragédii.

Je to smutné drama, ale přesto krásné. Na konci pláčete a nevíte jestli dojetím nebo smutkem. Nechci prozrazovat víc o příběhu, který je velmi silný, tím spíš, že je vyprávěn Rizvanem, tedy člověkem, který díky své nemoci má na svět trochu jiný pohled. Je to pohled do světa lidí, kteří vnímají jinak, ale pořád stejně milují...

Přátelství - degradace pojmu?

19. října 2012 v 8:00 | Kleopatra |  Úvahy
Nedávno jsem na přednášce slyšela velmi zajímavé věci o přátelství...

V dobách ne zcela dávno minulých bylo přátelství velmi ceněné, občas dokonce více než manželský svazek. V dobách, kdy se sňatky domlouvali, nebylo neobvyklé, že žena měla svoji důvěrnou přítelkyni, které psala dlouhé, snad až milostné dopisy. Nikdo se nad tím nepozastavoval, když žena napsala ženě, jak moc ji miluje, když jí svěřovala svoje nejniternější pocity, když ji ujišťovala o své vroucí lásce a když spolu trávili často dlouhé hodiny v těsném objetí.

Dnešní doba není zrovna nakloněna přátelství a už vůbec ne přátelství důvěrnému. Pokud dnes žena prohlásí, že má důvěrnou přítelkyni, její okolí si pro ní ve svých hlavách vytvoří škatulku "homosexuální jedinec". A já se ptám, proč?

Cožpak není možné, aby žena milovala ženu? Cožpak není možné, aby žena milovala ženu bez erotického pokušení? Cožpak nelze milovat?

Filia... Agapé... Miluji...

Robert S. Sharma: Mnich, který prodal své ferrari

29. srpna 2012 v 8:00 | Kleopatra |  Knihy
Julián Mantel, bývalý právník se po infarktu rozhodne odcestovat do Indie a najít sám sebe. Po návratu zpátky hovoří se svým bývalým společníkem Johnem a předává mu tak moudrost sivanských mnichů, kterou se v Indii naučil.

Celý děj se více méně odehrává jedné noci po Juliánově návratu. Kniha je členěná do kapitol, podle cesty moudrosti, kterou Julián svému příteli sděluje. Na konci každé kapitoly navíc nalezneme "přehled moudrosti" a přehled možných technik k užití.

Zajímavý pohled jak popsat a zpřístupnit běžným lidem západního světa východní moudrost. Kniha mi přišla praktická, myšlenky v ní jedoduché a použitelné. Navíc mě samotné pomohla najít trochu více vyrovnanosti a úsměvů. Jen nečekejte žádnou velkou beletrii, ale spíše příručku sivanské moudrosti maskovanou za příběh jednoho právníka... Úžasný

Eric - Emmanuel Schmitt: Oskar a růžová paní

13. července 2012 v 8:00 | Kleopatra |  Knihy
Oskar - desetiletý chlapec umírá v nemocnici na leukémii. Zní to tragicky, ale příběh z pera Erica Emmanuela Schmitta mi tragický nepřišel. Existuje zde dokonalá dětská logika, perfektní popis děje, samozřejmě babička Růženka - odbornice na zápasy ve volném stylu, no a jen tam mimochodem Bůh.

Nenacházím slova, kterými bych mohla popsat současně děj a současně pocity, které ve mě knížka vyvolala. Bylo to zvláštní...

Kniha se skládá z dopisů a přečíst ji trvalo necelou hodinku.

Paulo Coelho: The Alchemyst

18. června 2012 v 8:46 | Kleopatra |  Knihy
Alchymista (The Alchemyst) - kniha brazilského autora, světoznámý bestseller... Ke mě se tato kniha dostala v angličtině a vlastně úplnou náhodou jsem jí začala číst. Už po úvodu jsem usoudila, že to bude skvělá kniha.

Příběh pasáka ovcí je hledáním, hledáním významů, smyslu, znamení... Připomíná mi to postmodernu - několik vrstev knihy - samotný příběh, metafory, božská znamení. Kdo bude hledat, nalezne mnoho zvláštních přirovnání k současnému životu, kdo hledat nebude, otevře se před ním lehce pohádkový a lehce dobrodružný příběh pasáka ovcí.

Oslovil mě svým uměním jednoduchých myšlenek - neutvořil jednu, kterou by rozmazával celou knihu, křehkých a důležitých myšlenek má mnoho a jsou čtenáři předloženy v jednoduché formě, bez vysvětlení, křišťálově čisté.

Možná je na tuto knihu potřeba mít věk, možná zkušenosti, ale možná si jí můžete přečíst jen tak, ze zvědavosti a potom třeba stejně jako já propadnete touze objevit další knihy Paula Coelha...

Kam dál